Převažuje při změně klimatu (GO...?) člověk nebo příroda?

Tomas - v pohodke,mna len hneva to,ze vlastne neviem,kde je pravda.kazdy si pise,co sa mu tu hodi.Je teplo,tak sa ozyvaju zastancovia globalneho oteplovania,ked je niekde chladnejsie,tak zacnu pisat zastancovia globalneho ochladzovania.
Pravda bude niekde uprostred.

Oblasť sa mierne zmenšila, ale miestami sa teplota prehĺbila:

Pircuk

V tom clanku sa pisalo o tom, ze do roku 2016 budu na planete pretrvavat extremne klimaticke podmienky ako nasledok globalneho oteplovania sposobeneho silnou slnecnou aktivitou na konci 20.storocia. Skody sposobene tymto oteplovanim pretrvaju este daleko dlhsie, ale po roku 2016 uz zacne globalne ochladzovanie. Vraj

Koukám na ten bazén studené vody v tom severním Atlantiku. Ten střed je už docela slušný hardcore. Jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet dále a co to bude znamenat pro letošní podzim a zimu.

Jinak pozoruhodná je i rovníková oblast Atlantiku, také pod průměrem, takže by nemuselo letos opravdu vznikat moc tropických bouří a hurikánů.

Satelitné merania globálnej teploty spodnej troposféry v júli 2009 podľa UAH MSU (vrstva 0 až 5km atmosféry):

Temperature Variation From Average:
Lower Troposphere:
Global:
July 2009: +0.42 °C
Northern Hemisphere: +0.22 °C
Southern Hemisphere: +0.62 °C



Ranking: 2/31, čiže ide o globálne druhý najteplejší júl od začiatku satelitných meraní teploty spodnej troposféry (0 až 5km).

Potvrdili sa tým satelitné dáta od RSS MSU uverejnené už skôr. Na vysokej teplote sa podieľa hlavne južná hemisféra.

VĚDA: Chladněji prý už zřejmě nikdy nebude...?
5. srpna 2009

Takový titulek jsem si včera přečetl na internetu. Můžou za něj vědci, co naprosto nesmyslně tvrdí, že globální oteplování je prý natolik výrazné, že údajně ani přírodní úkazy jako sluneční fáze jej nedokážou zmírnit.

Vliv člověka na oteplování planety je podle nich už tak obrovský, že v budoucnu nebude mít zřejmě žádný přírodní úkaz možnost ho dlouhodobě upravit či změnit, jak tomu bylo doposud.

To říkají šamani zvaní pseudoklimatologové, pro které je Slunce, jehož povrchová teplota je kolem šesti tisíc stupňů Celsia a v koróně dosahuje až dvou milionů stupňů, jen plynovou koulí vhodnou pouze pro opalování. Přestože v jeho jádře se 14 miliony stupni Celsia probíhá termojaderná reakce, která je zdrojem energie na Zemi.

Moudré encyklopedie k tomu píší, že Slunce je hvězdou, jež je svými asi 150 miliony km k Zemi nejbližší. Její hmotnost je asi 330 000 krát větší než hmotnost Země. V průměru má 1 400 000 km, což činí 109 průměrů Země. Objem má asi 1,3 milionkrát větší než Země a existuje skoro pět miliard roků; svítit bude ještě dalších asi sedm miliard…

Přesto prý nemá zásadní vliv na zemské klima. Co říct na toto bubnování na poplach…? Že se jedná o poplašné zprávy, které bývají v mnohých civilizovaných zemích trestným činem. Ale chtějte dnes po policii, aby z tohoto pokleslého činu obvinila populisty, kteří jsou nositeli Nobelovy ceny za mír.

Prof. Ing. Karel Obroučka, CSc. z Vysoké školy báňské-Technické univerzity (VŠB - TU) v Ostravě a můj globální konzultant, zaskočil i našeho předního klimatologa v rámci jeho přednášky na VŠB-TU.

Ten opomenul zmínit základní fyzikální zákony, jež se týkají přenosu tepla, jehož zdrojem, stejně jako veškeré tepelné energie, je Slunce, z něhož se teplo přenáší sáláním na povrch zeměkoule podle zákona Stefan-Bolzmannova…

“Jeden pán, co zažil tsunami v Thajsku, se ho zeptal, jaký vliv má na globální oteplování situace, kdy dojde k posunu zemské osy. Na to odvětil, že neví, jaký to má vliv a že to v jejich modelu není. Tak jsem mu připomenul, že to řeší zákon Lambertův, který říká, že množství energie předané mezi dvěma tělesy závisí rovněž na cosinu úhlu, který svírá spojnice obou těles s kolmicí na povrch zdroje, načež se přední klimatolog spěšně omluvil… že už musí na Pendolino…”

V dubnu přišli britští meteorologové s tvrzením, že letošní léto bude ukázkově krásné a jako stvořené pro zahradní párty. Dokonce pro ně vymysleli pojem „barbecue summer (grilovací léto)“. „Bude výrazně sušší počasí, než je běžné. Vytáhněte grily!“ vyzval sebevědomě Brity hlavní meteorolog Ewen McCallum s tím, že teploty se vyšplhají vysoko nad třicítku.

Když ale na konci července série dešťů zkropila a zchladila většinu Británie, odborníci otočili: „Pro zbytek léta je pravděpodobný déšť, ať průměrně, či nadprůměrně vydatný.“

Je třeba je ignorovat. V miliardové historii naší planety se totiž už vystřídala řada dob ledových. V jejich mezidobí už bylo Gronsko rovněž zemědělskou oblastí, z dánštiny “Gronland - Zelená země”, a na naší modré, nikoli zelené planetě, už nejednou byly teploty v průměru vyšší o tři stupně, než jsou nyní. Až mezi léty 1000-1500 docházelo v “Zelené zemi” k postupnému globálnímu ochlazování.

Stáří grónského zalednění, 1,790 mil. km2, objem ledu 2,6 mil. km3, sahá daleko do třetihor (miocén, zhruba 7 mil. let zpátky), ovšem samotný led díky koloběhu tak starý není, nejstarší části jsou staré něco přes 100 000 let, tedy přesně perioda, během níž se střídají doby ledové.

Za posledních 18 tisíc roků se hladiny moří zvedly o 120 metrů. Ledové doby trvaly před milionem let v průměru 100 tisíc let a meziledové doby asi 20 tisíc let. V třetihorách u nás byla subtropická až tropická flora, včetně palem, fíkovníků, korkovníků, mezi nimiž pobíhaly opice, tapíři i plameňáci.

Těžko lze na planetě té doby předpokládat dálnice a miliony automobilů či teplárny s enormní produkcí oxidu uhličitého a mrazicí zařízení s freony či kyselé deště, včetně miliardových zemí jako Čína a Indie…

Ve čtvrtohorách nastala nejen ve střední Evropě doba ledová, během níž byli na našem území mamuti, polární lišky i sobi a šavlozubé kočkovité šelmy. Poté celosvětová průměrná teplota vzrůstala, o pár desítek roků později zase klesala a pak začala znovu stoupat. Výrazná teplotní sinusoida, věčný klimatický koloběh…

A jako kdysi, tak ani dnes za to nemůže jen člověk, nýbrž především sama příroda a hlavně sluneční energie, resp. proměnlivá poloha Země vůči Slunci. Přesto na poplach bijí i klimatologové v Británii. Podle jejich poslední studie se svět ocitne na pokraji katastrofy, pokud emise skleníkových plynů porostou dosavadním tempem ještě 40 let.

Britové mají tyto poplašné zprávy v krvi. Celou tezi o tzv. globálním oteplování údajně vymyslela M. Tchatcherová, která kdysi z politických důvodů měla zájem omezit vliv států produkujících fosilní paliva. A chytlo se to stejně jako kdysi marxismus-leninismus nebo ještě dříve různá jiná náboženství.

Vodních par, stejně rizikového skleníkového plynu v naší atmosféře jakým je oblíbený strašák CO2, je všude kolem nás asi dvě až tři procenta, takže poměr mezi účinky přírody a industriálním chováním lidstva je asi padesátkrát vyšší vlivem ne člověka, ale vypařování dvoutřetinových moří a oceánů, ale i lesů a pralesů, které všechny “vydechují” vodní páry.

Lidstvo tedy může svou činností asi za deset procent oxidu uhličitého, zbylých devadesát procent je z přírodních zdrojů… Ani snížení lidského příspěvku o deset až padesát procent nemůže tedy mít zásadní vliv na změnu klimatu. Václav Klaus k tomu dodává, že nejde o klima, ale o svobodu člověka, která je pro něho tím nejlepším životním prostředím…

Loni se povykovalo o tom, jak rychle tají ledovce a že už nejsou zimy, jak bejvávaly. A pak dorazila krutá zima i v únoru 2009 až do Spojených arabských emirátů. Bylo tam dvacet centimetrů čerstvého sněhu a tři stupně pod nulou. V poušti, kde jsou obvykle vedra přes 30 stupňů, nasněžilo zhruba 20 centimetrů sněhu.

Poprvé sněžilo v SAE v roce 2004, kdy se v prosinci ocitlo pod sněhem město Jebel Jais. Před dvaceti lety zažili krupobití. Na stejnou atrakci si už zvykli v Jeruzalémě, kde sněží v posledních letech pravidelně kolem Vánoc každý rok.

Vlna mrazů letos v lednu a únoru sužovala Evropu a vyžádala si nejméně 17 lidských životů. Francie se obávala zhroucení elektrické rozvodné sítě kvůli tomu, jak si lidé přitápějí.

Teplotní rekordy pod bodem mrazu hlásily některé regiony v Německu, kde byla teplota kolem minus 26 stupňů Celsia naměřena vůbec poprvé. Silné sněžení způsobilo kalamity v severní Itálii, především trojúhelník mezi Milánem, Turínem a Janovem. Sněžilo tam nepřetržitě 60 hodin a silniční služba úklid nebývalé nadílky prostě nezvládala. V Miláně a okolí navíc došly zásoby posypové soli.

Oběti na životech si mrazy vyžádaly na Ukrajině, kde teploty kolem minus 19 stupňů Celsia zahubily pět osob. Poté sice začalo astronomické jaro, ale zima se nechtěla vzdát a zejména v Alpách nabídla nový příval sněhu. Naplno jela francouzská alpská střediska. Nejvíc sněhu bylo v Chamonix - ve vyšších polohách 325 centimetrů, o metr méně je v La Plagne a Serre Chevalier.

Zima se nemínila vzdát ani v Česku. V Liberci napadlo více než 1,5 metru sněhu a husté sněžení pokračovalo. Čtvrtý stupeň znamenal v Krkonoších vysoké nebezpečí lavin. Na většině ohrožených cest hrozily sesuvy samovolných lavin středního i velkého rozsahu.

Na jednoho kongresmana USA připadají čtyři klimatičtí lobbisté. Jejich ostudnou předpovědí bylo tvrzení, že během roku 2008 roztají vlivem globálního oteplování ledovce ze severního pólu. Dnes sice neradi, ale přiznávají, že letos v této v oblasti ještě zůstalo přes půl miliónu čtverečních kilometrů ledu, tedy dokonce víc, než kolik ho tam bylo v letech 2005 až 2008.

Važte si té silné zimy, byla prý letos naposled; od příštího roku má být už napořád jenom tepleji…

Olser.cz
Břetislav Olšer

Tak co hodláte si nechat vymývat mozky dál nebo už se nikdo nezmůže na vlastní přemýšlení a neustále si bude nechat říkat co je dobré a co špatné!!!???....

Globální ochlazování je tady

Vložil admin, uverejnené 01 Február 2009

Předpověď globálního ochlazování v průběhu tří dalších desetiletí podpořená tvrdými důkazy
Prof. Don J. Easterbrook
Katedra geologie, Western Washington University

ÚVOD

Navzdory sadám záznamů, které nevykazují žádné známky globálního oteplování v posledních 10 letech, ale naopak svědčí o značném ochlazení v letech 2007až 2008, Mezivládní grémium pro změnu podnebí (IPCC) a tvůrci počítačových modelů věřící, že příčinou globálního oteplování je CO2, nadále šíří proroctví o katastrofickém oteplení, které nás očekává v tomto století. Počítačové modely IPCC předpověděly globální oteplování o 1°F za dekádu a 5 až 6°C (10-11°F) do roku 2100 (graf 1), což by vyvolalo globální katastrofu s následky pro lidský život, přírodu, energetické a vodní zdroje a produkci potravin. To vše pouze na základě předpokladu, že příčinou globálního oteplování je rostoucí hladina atmosférického CO2, která prý bude i nadále strmě stoupat.








Graf 1. Prognóza globálního oteplování od počátku 21. století podle IPCC. B. prognóza IPCC oteplování do roku 2100.

Záznamy minulých podnebních změn ovšem naznačují, že klima počátkem 21. století bude sledovat úplně jiný scénář. Historické podklady o minulých průbězích přirozeného cyklu nasvědčují, že spíše než k drastickému globálnímu oteplování rychlostí 0,5° C (1°F) za každé desetiletí, dojde v prvních několika dekádách 21. století, a pak až asi do roku 2030, ke globálnímu ochlazení, následovanému asi od roku 2030 do 2060 oteplováním, a pak opětovným ochlazením od roku 2060 do 2090 (Easterbrook, D.J., 2005, 2006a, b, 2007, 2008a, b); Easterbrook a Kovanen, 2000, 2001). Klimatické fluktuace v průběhu několika posledních století ukazují, že od malé doby ledové máme co do činění se zhruba třicetiletými klimatickými cykly, v nichž globální oteplování vystřídá ochlazení, s obecně vzestupnou tendencí.

PŘEDPOVĚĎ ZALOŽENÁ NA MODELU PODNEBÍ V MINULOSTI

Globální změny podnebí bývaly mnohem intenzivnější (v některých případech 12 až 20-krát), než oteplování v minulém století a trvaly 20 až 100 let. Globální oteplení o 0,8°C v průběhu uplynulého století je ve srovnání s magnitudami přinejmenším deseti globálních změn podnebí v uplynulých 15 000 letech prakticky bezvýznamné. Žádnou z těchto náhlých dávných celosvětových změn klimatu nemohl způsobit CO2 dodávaný do atmosféry lidmi, protože k nim došlo dávno předtím, než člověk začal vypouštět do ovzduší nějaká množství kysličníku uhličitého, která by vůbec stala za řeč. Příčina všech deseti předchozích přirozených podnebních změn byla s největší pravděpodobností stejná, jako příčina posledního oteplování pozorovaného v letech 1977 až 1998.






Graf 2. Změny podnebí v uplynulých 17 000 letech podle ledového jádra GISP2 z Grónska. Červená = ohřívání, modrá = ochlazování.

Klimatické fluktuace během posledních několika století vykazují třicetileté klimatické cykly globálního oteplování a ochlazování (graf 3) při obecně vzestupné tendenci od malé doby ledové před 500 lety.



Graf 3. Střídání teplých a studených cyklů od 1470 n.l. Modrá = chladno, červená = teplo. Založeno na podílech izotopu kyslíku z grónského ledového jádra GISP2.










Vztahy mezi glaciálními fluktuacemi, dekádovou pacifickou oscilací a globální změnou podnebí

Výsledky několika desetiletí probíhajících výzkumů fluktuace vysokohorského ledovce, které jsem prováděl v North Cascade Range, přinesly zřetelné schéma glaciálních „výpadů a ústupů“ v rámci dekádové glaciální oscilace (GDO), jenž je v korelaci s ostatními záznamy o podnebí.

S ledovcovými fluktuacemi je v pozoruhodném souběhu nejen křivka dekádových pacifických oscilací (DPO), znázorňující oteplování a ochlazování Tichého oceánu, kterou v roce 1992 publikoval Mantua, ale GDA i PDO navíc lícují s globálními záznamy teplot a očividně spolu souvisí (graf 4). S výjimkou posledních 30 let ke všem těmto změnám došlo před významnějšími emisemi CO2, čili zde nepochybně není žádná souvislost s atmosférickým CO2.



Graf 4. Soulad mezi GDO, PDO a globálními změnami teploty.

Zjištění korelace mezi GDO, PDO a globální teplotou bylo velmi významné, protože jakmile tato souvislost vyšla najevo, mohly být správně interpretovány změny podnebí v průběhu minulého století a posléze rekonstruován i vzorec glaciálních a klimatických fluktuací v minulých tisíciletích. Tyto zákonitosti navíc mohou být použity k projekci budoucích změn podnebí. V roce 1998 jsem s použitím tohoto modelu promítl křivku teplotních změn z minulého století na další století a vyšla z toho křivka 'A' na grafu 5. Ukazuje stav, který bychom mohli očekávat, pokud budou současné a příští změny podnebí následovat vzorci platnému v mnoha uplynulých obdobích. Je ironií, že tato prognóza byla udělána v nejteplejším roce posledního období, v kulminaci teplé periody let 1977 – 1998. Projektovaná křivka tehdy určila počátek globálního ochlazování přibližně na rok 2005 (± 3 – 5 let) s trváním až asi do roku 2030, pak opětovné oteplení asi od roku 2030 až přibližně do roku 2060 (bez jakéhokoli vztahu k CO2 – jen v rámci pokračujícího přirozeného cyklu), s následnou další chladnou periodou asi od roku 2060 přibližně do roku 2090. Byly to, pravda, jen přibližné údaje, ale radikálně se lišily od 1°F oteplování za každých deset let, požadovaných předpovědí IPCC. Jelikož se obě předpovědi natolik různily bylo jasné, že to, která z nich je správná, patrně ukáže až čas.

Dnes, po deseti letech, už je jasné, že se globální podnebí nejen neohřálo o 1°F, jak předpovídali experti IPCC, ale naopak – až do přelomu let 2007 – 08 se mírně ochlazovalo, a pak došlo k náhlému ostrému poklesu celosvětových teplot. Satelitní záznamy NASA v roce 2008 (graf 6) potvrdily, že Tichý oceán změnil režim z teplého, trvajícího od roku 1977, na chladný, podobně jako na počátku studené periody v letech 1945 – 1977. Tento významný zlom naznačuje, že po několik dalších desetiletí nebude tepleji, jak prorokoval IPCC, ale naopak značně chladněji.






Graf 5. Projekce globální teploty pro nadcházející století, navržené podle cyklů oteplení/ochlazování v několika uplynulých stoletích. Projekce 'A' zobrazuje předpokladu, že příští chladné období bude mít podobný průběh jako ochlazení v letech 1945 až 1977, zatím co projekce 'B' zobrazuje nadcházející chladnou periodu v podobě ochlazení v letech 1880 až 1915. Předpovídaný nástup dalšího teplého cyklu od 2030 do 2060 se zde opírá o projekci teplé fáze z let 1977 do 1998 a ochlazení v letech 2060 až 2090 o projekci chladného cyklu z let 1945 až 1977.

Důsledky PDO, NAO, GDO a cyklů slunečních skvrn pro globální podnebí v nadcházejících desetiletích

Prognóza IPCC, předpovídající růst globální teploty o 1°F do roku 2011 a 2°F do roku 2038 (graf 1), má pramalou šanci na úspěch. Záznamy NASA zřetelně ukazují, že přesun pacifické dekádové oscilace (PDO) do chladné fáze probíhá přesně podle rozvrhu předpovězeného podle posledních klimatických a PDO změn (Easterbrook, 2001, 2006, 2007). Polovina křivky PDO typicky trvá 25 až 30 let, přičemž během chladných fází obdařuje Severní Ameriku chladným vlhkým podnebím, zatímco v teplých fázích panuje teplé a sušší klima.

Nasazení chladné fáze PDO, společně s podobným ochlazením severoatlantické oscilace (NAO), ohlašuje konec uplynulého třicetiletého teplého období a prakticky garantuje několik příštích desetiletí globálního ochlazování. To ovšem znamená, že předpověď katastrofálního globálního oteplování pro toto století, vyprodukovaná umělými počítačovými modely IPCC, je mylná.

Přechod PDO z chladného do teplého režimu zahájil v roce 1977 několik desetiletí globálního oteplování. Dnes PDO opět přešla z teplého režimu (kde byla od roku 1977) do chladného módu. Jak ukazuje shora uvedený graf, v uplynulém století, vždy poté, když k tomu došlo, zákonitě následovala globální změna teploty. Mapka ukazuje chladné oceánské teploty (povšimněte si severoamerického západního pobřeží). Diagram dole ukazuje průběh změn PDO během uplynulého století, od teplých k chladným režimům a naopak, pokaždé následovaných celosvětovou teplotou. Jelikož z porovnání historických dat globálních oteplení a ochlazení podnebí za minulé století s oscilacemi PDO a NAO, postupem a couváním ledovců a aktivitou slunečních skvrn vyplývá nápadná souvztažnost, nabízejí solidní databázi pro budoucí projekce klimatických změn.

Tichý oceán má teplý a studený teplotní režim, které se v minulém století střídaly v časových úsecích 25-30 let (známých jako pacifická dekádová oscilace čili PDO). V roce 1977 Tichý oceán náhle přešel z chladného (v němž byl asi od roku 1945) do teplého režimu, čímž započalo globální oteplování, trvající až do roku 1998. Souvztažnost mezi PDO a globálním podnebím je dnes všeobecně uznávaný fakt. Oznámení JPL, že se PDO překlopila do chladné fáze přesně odpovídá vypozorovanému vzoru jejího chování (Easterbrook, 2001, 2006, 2007). Nástup chladné fáze PDO, společně s podobným ochlazením v rámci severoatlantické oscilace (NAO), nevyhnutelně znamená několik desetiletí globálního ochlazování a konec posledního třicetiletého teplého období.



Graf 6. Přechod PDO z chladného režimu do teplého v roce 1977 uvedl do pohybu několik dekád globálního oteplování. Nyní se navrátila k chladnému režimu.

Následky cyklu globálního ochlazování v příštích 30 letech budou dalekosáhlé, zejména kvůli špatné úrodě v kritických zemědělských oblastech (to jsme ostatně pozorovali už letos), zvýšení spotřeby energie, problémům s dopravou a změnami přirozeného prostředí... to vše v době, kdy se počítá s růstem celosvětové populace z šesti na asi devět miliard lidí. Opravdové nebezpečí z utrácení biliónů dolarů v pokusech redukovat atmosférický CO2 spočívá v tom, že pak zbude už jen málo na to, abychom se mohli vypořádat s velice skutečnými problémy, zplozenými globálním ochlazováním.

ZÁVĚRY

Globální oteplování (tzn. pozvolný růst teplot od roku 1977) je za námi. Jeho příčinou nebylo nepatrné zvýšení antropogenního CO2 v atmosféře (0,008%) – ta skutečná tkví v pokračujícím přirozeném cyklu, pozorovaném v průběhu posledních 500 let.

Ochlazení, které vystřídalo teplý režim PDO v Tichém oceánu, nám přinese přibližně 30 let globálního ochlazování, a to možná mnohem hlubšího, než bylo to mezi lety 1945 až 1977. Oč bude celosvětové klima v průběhu chladné části cyklu studenější je prozatím nejisté. Nedávné změny sluneční činnosti ovšem naznačují, že to tentokrát může být docela kruté, spíše jako chladna v letech 1880 až 1915, než jako mírnější ochlazení v letech 1945 – 1977. Ještě drastičtější ochlazení, podobné jako za Daltonova a Maunderova minima, by mohlo uvrhnout Zemi do další malé doby ledové, ale co se bude opravdu dít, a jaké to skutečně bude, ukáže až čas.

Don J. Easterbrook je emeritním profesorem geologie na Western Washington University v Bellinghamu. Obsáhle publikoval ve věci globální změny klimatu. Další podrobnosti k tématu najdete na www.ac.wwu.edu/~dbunny/pubs.htm#global.

Tak, tak, ten sníh v Itálii jsem zažil na vlastní kůži, byl to mazec, v oblastech kde už v březnu nebývá sníh bylo ještě v březnu metr sněhu a furt sněžilo

tomáš

ty grafy by nebyly?

VĚDA: Klimatická debata s prof. Lapinem
25. června 2009

Ve středu 17. června jsem se zúčastnil v BISLA, tj. v Bratislavské mezinárodní škole liberálních studií, debaty s panem profesorem Milanem Lapinem, snad nejznámějším slovenským klimatologem. Debatu férově moderoval ekolog Alexander Ač, který je možná čtenářům Psa známý, a to navzdory tomu, že technicky patří mezi lidi, kteří jsou na rozdíl od autora tohoto článku i od redaktorů Neviditelného psa znepokojeni hrozbou klimatické změny.

Nechci říkat, kdo debatu "vyhrál", ačkoliv asi tušíte, co slýchám od svého okolí. Ale rozdíly mezi mými a Lapinovými názory byly až překvapivě zásadní a dotýkaly se charakteru vědecké metody, jejích základních principů a mravních předpokladů, vyhodnocování dat z minulosti i hypotéz, které je mají vysvětlit, jakož i v podstatě všech aktuálně měřených čísel relevantních pro debatu o oteplování.

Naše reakce na slova druhého mluvčího byly vždy dostatečně důležité a nikdy se nezačaly točit do kolečka, takže je vlastně dobře, že pan Ač nechal této debatě relativně volný průběh. Jedním z důsledků bylo, že jsme probrali asi jen pětinu témat, na která jsme všichni byli připraveni.

Na akci byla pozvána řada většinou "zelených" známých pana Lapina, ale diskuse ukázala, že rozložení skeptiků a panikářů v sále bylo přibližně 50 na 50, a to i mezi vědci a vědeckými funkcionáři.

MFF UK v Praze a v Bratislavě

Jak v Praze, tak v Bratislavě existuje matematicko-fyzikální fakulta Univerzity K. (buď Karlovy, nebo Komenského). A obě tyto fakulty mají svou meteorologickou katedru. A protože jsem poznal, že meteorologové na pražském matfyzu byli rozumní lidé, kteří stále na vědecky zabarvené otázky hledí racionálně (a jediný profesor na katedře, Jan Bednář se, asi z dobrých důvodů, stal studijním prorektorem UK), očekával jsem něco podobného i v Bratislavě. Zmýlil jsem se.

Pražská katedra meteorologie a ochrany prostředí je studenty obecně považována za provozovatele "nejsnazšího" oboru, který si mohou fyzici vybrat. Tento obor studují primoví lidé, parťáci z hospod, a vzhledem k relativně vysokému počtu děvčat i řada skvělých milenek a manželek, ale povědomí o tom, že meteorologie není žádným výběrovým oborem, není pro nikoho na MFF UK žádné tabu. Při bratislavské debatě jsem otevřel tohle téma "druhých houslí" a účastníci, včetně pana Lapina samotného, potvrdili, že i tam hledí na klimatology ostatní fyzici svrchu. Totéž jsem pozoroval na MIT a asi to platí i ve zbytku světa.

Přesto rychlý pohled na rozvrh pražské katedry počasí ukazuje, že je to stále fyzikální katedra, kde se studují seriózní fyzikální předměty jako hydrodynamika a dynamika oceánů, teorie chaosu, analýza povětrnostních map, programování, statistika, letecká meteorologie a další. Indoktrinace klimatickým strachem tu v podstatě neexistuje: na MFF UK nepatří hlavně proto, že klimatická panika je určena splašeným lidem s průměrným IQ kolem 90, zatímco MFF UK je určena pro lidi s průměrným IQ kolem 130, což jsou značně odlišní jednotlivci.

Priority bratislavské se zdají být odlišné. Vrhněme se tedy na ony dramatické rozdíly mezi mými a Lapinovými názory. Rozdělím je do čtyř oblastí: filosofické otázky o autoritách a vědeckém pokroku; emoce a ideální interakce mezi vědci a politikou; výběr nejúčinnějších metod vylepšování hypotéz a znalosti o klimatických modelech a dynamice klimatu v obdobích delších než 30 let; konkrétní a aktuálně měřená data o atmosféře a oceánech. Neshodli jsme se v podstatě ani v jedné netriviální otázce.

Byl jsem srozuměn, že pan profesor dostane příležitost zhodnotit debatu ze svého hlediska, jak to teď činím já. (Panu profesoru Lapinovi byl zaslán dotaz, zda by nechtěl o debatě s doktorem Motlem napsat článek ze svého pohledu, ale pan profesor nabídku odmítl – poznámka redakce)

Filosofické otázky o znalosti a pokroku ve vědě

Předně musím říct, že na jedné věci jsme se shodli: že totiž nemáme rádi vágní argumenty, které hovoří o tajemných jevech, jejichž důsledky pro klima se nedají jasně ani měřit, ani jadrně definovat. A osobně jsem se tedy všem takovým mlhavým výrokům vyhýbal, dávaje přednost jasným možným hypotetickým mechanismům a kvantitativní analýze jejich očekávaného energetického rozpočtu.

Ale hned v dalším kroku mezi nám byly velké rozdíly. Pan profesor Lapin si zjevně myslí, že pouhá touha "nebýt vágní" stačí k tomu, abychom správně a snad i přesně chápali příčiny rozmanitých jevů a uměli úspěšně předpovídat jevy budoucí. Jeho uvažování tedy vypadá takto: první model, který by nás napadl, že pomocí přírodních efektů popisuje chování globálních teplot, nesouhlasí s čísly z teploměrů. Proto musí být špatně. Jedinou ostře formulovatelnou náhradou je jiný model, v němž je přidána produkce a vliv oxidu uhličitého. Z toho plyne, že oxid uhličitý je hlavní měnitel klimatu. Říct, že něco nevíme, by pro něho bylo nevědecké.

Takový argument je samozřejmě absurdní. To, že s určitými nástroji nelze správně pochopit chování nějakého systému v přírodě, zdaleka neznamená, že první další vysvětlení, do kterého vrazíme hlavou nebo které se někomu hodí, musí být správně. Ve skutečnosti existuje řada možných odlišných vysvětlení: některá z nich můžeme popsat již dnes, jiná mohou být správně vědecky pochopena až v budoucnosti.

Je hezké snažit se být konkrétní, ale tato touha nemění nic na tom, že dnešní věda neví úplně všechno, i když by si to mnozí z nás přáli. Vědecký pokrok pokračoval a neustále pokračuje. Ale i když zůstaneme u zcela konkrétních a známých jevů, je jasné, že relativně malé výkyvy v atmosféře mohou zodpovídat za celou pozorovanou změnu teploty.

Na jeden čtvereční metr dopadá asi 342 Wattů sluneční energie: to je číslo získané jako průměr přes roční období, denní doby i místa na povrchu Země. Část se odrazí hned, část se pohltí a vyzáří ze Země v jiné formě později. Oxid uhličitý mění tento energetický rozpočet asi o 1,5 Wattu na čtvereční metr. Ale oblačnost v průměru ochlazuje povrch asi o 30 Wattů na čtvereční metr, což je 20x více. Je jasné, že i několikaprocentní trvalejší změna v množství mraků dokáže převážit nad jakoukoliv realistickou změnou CO2. Tvorba mraků kosmickými paprsky, které mohou být odstíněny měnícím se magnetickým polem Slunce, je konkrétní a značně pravděpodobný mechanismus, jak k takové přírodní modulaci mraků (a klimatu) může docházet a asi dochází (jak ukazují mnohá geologická pozorování a snad jak i potvrdí experiment CLOUD probíhající v CERNu).

Pan profesor také používal mně nesrozumitelnou definici toho, že "chápeme jistý jev". Například mluvil o tom, že už několik desítek let měříme toky energie atmosférou v celé oblasti spektra. To ale vůbec neznamená, že známe příčiny toho, proč jsou tyto toky, jaké jsou a proč se mění tak, jak se mění.

Právě naopak. Protože pan Lapin zanedbával jisté vlivy na klima jako třeba dlouhodobé oceánské cykly jako Pacifická dekádová oscilace nebo erupce sopek, tak je zcela jasné, že jeho model nemůže správně vysvětlit toky energií s přesností zlomků Wattu na čtvereční metr nebo globální teplotu s přesností zlomků Celsiova stupně. To jednoduše není možné, protože chyba, kterou zapříčiní vynechání oněch efektů, je sama o sobě větší a závisí na čase. Toto moje tvrzení lze jednoduše demonstrovat konkrétními čísly. Navíc i alarmisté samotní, například James Hansen, rádi argumentují neshodou mezi teoretickými a měřenými toky energie (o 0,8 Wattu na m^2). Neinterpretují samozřejmě tuto neshodu jako náznak toho, že něčemu špatně rozumí, ale vždy jen jako důvod si myslet, že katastrofa bude ještě horší, než říkali včera.

Abych situaci shrnul, mnozí klimatologové včetně pana Lapina rádi říkají, že příčiny určitých změn spolehlivě chápají, ačkoliv je nad Slunce jasné, že tomu tak není.

Emoce a vztahy mezi vědou a politikou

Neměli jsme dostatek času, abychom zhodnotili očekávaný vliv změny hladiny CO2 v atmosféře na globální teplotu. Já bych zmínil holý skleníkový jev, z něhož plyne relativně přímočarým výpočtem oteplení o 1,2 °C při zdvojnásobení koncentrace CO2 (například z preindustriálních 280 ppm na 560 ppm očekávaných kolem roku 2100) a tvrdil bych, že jevy "zpětné vazby" toto již beztak malé číslo ještě více zmenší, protože část přidaného tepla se přirozeně "spotřebuje" zesílením procesů, které mají tendenci teplo ubírat (negativní feedback). Shrneme-li tato fakta, je téměř zaručeno, že za 21. století přispějeme emisemi CO2 k oteplení méně než jedním stupněm Celsia, což nestojí za řeč - jak už jsme ve století dvacátém viděli.

Pan Lapin by asi citoval nějaké "statisticky napjaté" argumenty IPCC postavené na vybraných "třešničkách z dortu" a mohl by dojít po započtení ohromných hypotetických "pozitivních feedbacků" a při zanedbání těch negativních k číslu jako 3 °C, které je mnohem větší, než co považuji za slučitelné s racionální interpretací existujících dat, ale zase to není číslo astronomicky odlišné od mého. Hlavní rozdíl tedy je v našich odhadech, co takové oteplení o jeden nebo dva stupně může znamenat. Tyto projekce se nemohly lišit více.

Já jsem vysvětlil, že otázka, co se stane s místními atmosférickými jevy, pokud se teplota zvedne o jeden stupeň, se může zdát být složitým fyzikálním problémem. O kolik více vody se vypaří? Co tato pára udělá? Bude více pršet? Existuje ovšem jednoduchý způsob, jak tyto věci hned sečíst a dát dohromady. Překročte Dunaj a podívejte se do Maďarska, kde průměrná teplota je o nějaký ten stupeň vyšší než v Bratislavě už dnes. Život v Maďarsku je možný a v podstatě se neliší od toho na Bratislavsku. I pokud se teploty budou měnit asi o stupeň nebo dva za století, tak víme, co budoucí generace čeká: v podstatě nic nového.

Zvláštní diskusi zasluhují tající ledovce a stoupající hladiny moří, ale jsou dobré důvody si myslet, že tempo nepřesáhne asi 20-40 cm za století, což je nynější tempo nárůstu hladin. Za tisíce let hladina stoupne o metry, a to i při absenci antropogenních jevů: například před 20 tisíci lety byly hladiny o 120 metrů níže, než jsou dnes, protože za doby ledové pokrývaly mírné pásmo obří pevninské ledy. Jejich tání bylo v podstatě dokončeno před 6000 lety, právě v době, kdy začaly vzkvétat první starověké civilizace. To asi není náhoda, protože kilometrový led nad hlavou může být pro civilizaci poměrně špatná zpráva.

Popis reality z úst pana Lapina byl zcela odlišný a dal by se shrnout slovem Armagedon. Pan Lapin popsal několik jevů s přehřátou kapalinou, které se spíše podobaly popisu nitra hvězd než počasí v mírném podnebném pásu, v němž je teplota o skromné 1-2 °C vyšší než dnes. A z těchto vědeckofantastických fyzikálních jevů údajně způsobených oním nevinným oteplováním také budou plynout senzační důsledky pro společnost. Tak například lidé přijdou o domov. Kolik lidí? Nejstrašlivější hrozby dosud mluvily o desítkách milionů lidí - zdůvodnění spočívalo v nadhodnocení budoucího růstu mořských hladin o desetinásobek. Panu Lapinovi to bylo málo, a tak se rozhodl mluvit o miliardách. A protože mu ani 6,8 miliard dnes žijících lidí nestačilo, tak hovořil hned o 10 miliardách lidí: připočetl si "pár" lidí, kteří se ještě "možná" narodí. Svými nezodpovědnými činy tak podle pana Lapina nutíme 10 miliard lidí k emigraci.

Tyto poznámky mně připadaly tragikomické, a tak jsem přidal pár humorně laděných, ale přesto vážně míněných poznámek o ledních medvědech, kteří už dokázali přežít ledacos. Připomněl jsem také podobnost mezi hysterií ohledně globálního oteplování a panikou ohledně populační exploze v 70. letech, která měla zahubit miliardy lidí hladem. Diskuse se stala ještě serióznější a jakmile se připojilo publikum, rozebrali jsme i to, že skutečnou hnací silou naprosté většiny emigrací není klima, ale ekonomika (což je pravda i pro mé strýčky-emigranty na obou stranách), a i pokud je důvodem klima, lidé se stěhují oběma směry a spíše do teplejších oblastí. Ekonomika samotná není příliš korelována s klimatem.

Opravdu mám dojem, že klimatologové si natolik oblíbili přehánět své ponuré předpovědi, že už dokážou zmást i sebe samotné. Absurdita Lapinových tvrzení o miliardách obětí podle mého byla očividná, zatímco pro mého spoludiskutujícího byla jeho slova důvodem, abychom si všichni sedli na hýžďové svaly. Prý nemáme my ani lidé na internetu právo vtípkovat, když jde o domov 10 miliard lidí. Většina lidí by se tímto moralizováním nechala zastrašit: nikdo nechce vypadat jako ten, kdo způsobuje utrpení miliard lidí, i když je takové utrpení jen nesmyslnou povídačkou na papíře. Já si ale věřím, že bych před soudcem uměl obhájit svou nevinu, že jsem totiž 10 miliard lidí nepřipravil o střechu nad hlavou. A tak jsem naopak bez výčitek svědomí tvrdil, že je naprosto zásadní pro přežití demokratické civilizace, aby se o směšných věcech žertovalo a abychom se nikdy nedali zastrašit iracionální atmosférou strachu. Tento strach se snaží lidi ovládat podobně jako v mnoha temných obdobích minulosti.

Už jsem zmínil, že pan Lapin v podstatě souhlasil, že klimatologové hrají na fyzikálních fakultách druhé housle. Dostali jsme se ale i k rozboru toho, kdo je v Mezivládním panelu pro klimatické změny, IPCC, a jak tato instituce pod OSN funguje. Napůl žertovně jsem zmínil příhodu z Velkého švindlu s globálním oteplováním, podle níž IPCC založila Margaret Thatcherová, když zaplatila klimatologům první peníze za budoucí důkaz škodlivosti CO2, protože to chtěla nandat protivným a stávkujícím hornickým odborům a nahradit výsledky jejich práce jadernou energií. Spolu s několika osvícenými lidmi z publika jsme se shodli, že v IPCC je ohromné množství vládních úředníků a aktivistů, a ačkoliv je tam i řada kompetentních vědců, organizace celé této skupiny je taková, aby bylo zajištěno, že úředníci a aktivisté nakonec prosadí svou nehledě na jakákoliv vědecká data.

Pan Lapin paradoxně tvrdil přesně totéž - jen si neuvědomil, jak tragickým svědectvím o fungování této instituce jeho slova jsou. Také on řekl, že mezi členy IPCC je velké množství skeptiků a že řada prací citovaných uvnitř celé masivní zprávy IPCC má skeptické důsledky pro klima. Na otázku, jak je možné, že navzdory této pestrosti a nejednoznačnosti vědecké literatury vypadají shrnutí zpráv IPCC tak jednoznačně katastroficky, jak vypadají, pan profesor nedokázal odpovědět. My jsme to učinili za něho: nositelé předem určených "správných názorů" IPCC ovládají a vždy zajistí, že nehledě na tvrzení a nálezy článků zařazených do procesu budou shrnutí a novinové články o práci IPCC od těchto shrnutí odvozená vypadat tak, jak oni chtějí: lidstvo ohrožuje klima a je třeba zavést obří celosvětovou regulaci toku uhlíku, tedy prvku, který definuje život.

Pana profesora tento zjevný důkaz neobjektivity a nevědeckosti práce IPCC nijak neznepokojuje, právě naopak. Naše postoje tedy byly zcela neslučitelné. Podle mého názoru je pro vědu klíčové, aby se vědci nebáli objektivně posuzovat a srovnávat různé hypotézy a teorie, aby je nikdo nezastrašoval, aby kouzelná slůvka jako "10 miliard bezdomovců" neměla kapacitu vypnout racionální uvažování lidí nebo smysluplnou diskusi a aby závěry vědeckého výzkumu byly také správně a objektivně shrnuty ve zprávách určených stále větším částem veřejnosti. Shrnu-li názory svými slovy, podle pana Lapina by už i vědci samotní měli primárně vycházet z respektu k 10 miliardám (neexistujících) bezdomovců a jejich závěry by měly být na všech úrovních filtrovány a zkreslovány tak, aby to vyhovovalo nátlakovým skupinám environmentalistů a rostoucímu financování jeho oboru. Proto je podle něho s IPCC všechno v nejlepším pořádku.

Velká část diskuse byla věnována i ekonomice "boje proti klimatickým změnám", což je svérázná, byť módní forma boje proti jednomu z přírodních zákonů, kterým měnící se klima nesporně je. Některé z účastnic diskuse v publiku nemohly za žádnou cenu pochopit, že utrácení bilionů dolarů ročně za fiktivní hrozby by mohlo mít i negativní důsledky (peníze se dají dotisknout, že ano - alespoň v říši zelených aktivistů, kteří znají jen peníze, které vysáli z jiných lidí, nejčastěji od vlád, a proto si logicky myslí, že jejich hodnota je nulová). A nedokázaly pochopit ani to, že lidem v chudých zemích jde často o přežití a že jednoduše nemají prostředky na zakoupení luxusních zdrojů energie, jako jsou solární panely, na které často nemáme peníze ani my samotní, tj. lidé v bohatším světě. Přesto v publiku převládali rozumní lidé, alespoň pokud šlo o ekonomické otázky.

Klimatické modely a chování atmosféry na mnoha časových měřítcích

Část diskuse byla věnována i obecným vlastnostem klimatických modelů a tomu, co jsou a nejsou schopny vysvětlit a předpovědět. Množství bodů nesouhlasu mezi námi dvěma bylo ohromující, ačkoliv jsem přesvědčen, že moje výroky byly prokazatelně správné, zatímco výroky mého oponenta byly prokazatelně chybné. Vyberu dva příklady: 30letý práh klimatologie a závislost skleníkového jevu na nadmořské výšce.

K prvnímu tématu. Přišla řeč i na to, že globální teplota již od roku 1998 neroste: jak ještě zmíním později, lineární regrese vede k ochlazujícímu trendu za období 1998-2009. Takže pan Lapin se vysmál jakémukoliv pozorování 10letých období. Je to směšné, říkal: 10 let se může dít zcela cokoliv a mnohokrát už se také "cokoliv" deset let dělo. Na druhé straně, oteplení za posledních 30 let hovoří zcela jasným jazykem a nikdo nemá právo si z něho dělat legraci.

Vysvětlil jsem, že takový postoj je nekonzistentní. 30 let je delší doba než 10 let, ale zase není kvalitativně delší. Na každé časové škále existují nové efekty, které obohacují klima o variace dané frekvence. Navíc těch 10 let ochlazování už je dnes vlastně 11 let a časem může narůst na 20 nebo 30 let. A různé jevy se "statisticky vyloupnou" ze šumu počasí za dobu, která závisí na charakteru a síle těchto jevů: žádné univerzální číslo "30 let" neexistuje a existovat nemůže. Čím slabší je signál, tím delší dobu potřebujeme, abychom ho izolovali od šumu. Charakter počasí statisticky studovaný v 30letých nebo delších obdobích se nazývá "klimatem", ale žádná ostrá propast mezi počasím a podnebím neexistuje. Doba 30 let je víceméně konvencí a je zvolena tak, aby byla srovnatelná s dobou, kterou průměrný člověk stráví v období dospělosti - tedy maximální doba, po kterou je schopen shromažďovat zkušenosti.

Postoj pana Lapina byl diametrálně odlišný. U délky 30 let prý existuje obrovská propast a trendy pozorované za dobu 30 let lze extrapolovat. Samozřejmě jsem prosil svého oponenta o fyzikální vysvětlení toho, proč je doba 30 let podle něho tak zvláštní. Fyzikálního vysvětlení jsme se nedočkali: místo toho nám bylo řečeno, že naši předci byli moudří, že takto zvolili onu hranici. To je půvabné, ale moudrost našich předků není vědecký, ale náboženský argument, a tento konkrétní náboženský argument je prokazatelně vědecky chybný.

Celý vědecký pokrok je nakonec založen na tom, že představy našich předků vypadají stále více vrtkavé, nedokonalé, nepřesné, nezdůvodněné a chybné - jednoduše proto, že toho víme o světě více než oni a víme stále více. Trvat na autoritě předků je pravý opak vědeckého postupu. Navíc u této technické otázky je nadmíru jasné, že žádná propast v době 30 let neexistuje. Zatímco oceánské jevy El Nino a La Nina mají periodu 1-4 roky, existují pomalejší procesy v oceánu, například Pacifická dekádová oscilace, tj. PDO, která vydrží v jedné fázi právě přibližně 30 let. Pokud bylo 30 let relativně teplo a bylo tomu tak zčásti kvůli PDO, tak je naopak rozumnější očekávat, že dalších 30 let bude spíše chladněji, protože PDO se spíše překlopí do opačné fáze. Těchto dalších 30 nebo 60 let může být nepodstatných pro jednotlivce, který se jich nedožije, ale pro vědu o dlouhodobých změnách klimatu tato léta důležitá jsou.

Erupce velkých sopek se odehrávají také několikrát za století a ovlivňují chování klimatu na dobách delších než 30 let: neshodli jsme se ani v tom, zda frekvence velkých erupcí narostla za posledních 10 nebo 30 let, nebo nikoliv. Kromě toho existují efekty o něco pomalejší. Tak například sluneční 11leté cykly jsou modulovány pomalejšími procesy, které mají periodu srovnatelnou s 200 lety: toto střídání intenzivní sluneční aktivity a minim (jako Maunderova, Daltonova nebo pravděpodobně přicházejícího Eddyho minima) nejspíše také ovlivňuje klima na Zemi a asi zapříčinilo nahrazení středověkého klimatického optima malou dobou ledovou. Mohli bychom pokračovat: klima na tisících a desetitisících let je ovládáno Milankovičovými cykly souvisejícími s nepravidelnostmi oběhu Země kolem Slunce a s nakláněním osy rotace a tyto nepravidelnosti způsobují střídání dob ledových a meziledových.

Pro další příklady klimatických jevů o různé frekvenci viz Racionálně o počasí a podnebí. Pro pana Lapina žádné klimatické efekty s periodou delší než 30 let neexistují a když měl vysvětlit, jak mohou neexistovat ty, které evidentně existují, tak řekl, že jsou příliš pomalé - delší než 30 let - a tak je lze zanedbat. Půvabný argument.

Proto se mně i zde zdálo, že naše postoje byly neslučitelné. Já propagoval maximálně přesné, úplné a chladnokrevně kvantitativní rozbory jevů, které lze přímo a nepřímo pozorovat dnes, a ignorování všech možných předsudků, mýtů a očekávání, kterým kdy mohli lidé věřit v minulosti z důvodů, které dnes nelze reprodukovat, stejně jako iracionálních pseudoargumentů vymyšlených našimi současníky (z různých důvodů, většinou proto, že se jim určité závěry hodí do krámu). Pan profesor Lapin naopak dával přednost slepé víře v konvence náhodně zvolené vybranými předky a zastrašování každého, kdo by si dovolil uvažovat o věci jinak nebo zohlednit "nepohodlné" údaje a argumenty. Ačkoliv jsme si udrželi korektní interakce v průběhu celé debaty, jeho postoj je podle mého názoru svou samotnou podstatou pavědecký.

Druhým příkladem, který souvisí s obecnou analýzou klimatických modelů, je naše debata o závislosti skleníkového jevu na nadmořské výšce. Jak popíšu níže, dostali jsme se k diskusi o tom, zda jsou kvalitnější satelitní měření teploty Země anebo ty spojené s pozemními meteorologickými stanicemi. Satelitní stanice ukazují trend oteplování výrazně pomalejší, než naznačují pozemní stanice - asi poloviční.

V tomto bodě jsme se shodli. Pan Lapin také řekl, že to znamená, že trend oteplování je podle měření pomalejší ve vyšších nadmořských výškách. I s tím jsem souhlasil. Ovšem navíc jsem dodal i druhou, klíčovou část této věty: podle klimatických modelů s převládajícím skleníkovým jevem by tomu mělo být zcela jinak.

Pan profesor Lapin se rád vykresloval jako jediný člověk v místnosti, který četl kompletní zprávu IPCC. Ovšem tento příklad samotný stačí k tomu, abychom viděli, že i pokud ji četl, tak její naprosto základní tvrzení nezaregistroval nebo nepochopil. Otevřete-li 9. kapitolu zprávy IPCC z roku 2007, na straně 675 (tedy v souboru 13/84) naleznete obrázek 9.1. V jeho částech c, resp. f (pouze skleníkový jev, resp. kompletní předpověď modelů od všech jevů) je barevně znázorněna závislost předpovídaného trendu oteplování za jedno desetiletí na nadmořské výšce a zeměpisné šířce.

Pokud se na obrázek podíváte, uvidíte, že klimatické modely předpovídají zdaleka nejrychlejší oteplování v "horkém bodě" asi 10 kilometrů nad rovníkem (a mezi obratníky): má tam být asi o polovinu rychlejší než u povrchu. Reálná pozorování ukazují něco zcela odlišného: jak pan Lapin správně řekl, všechna pozorování naznačují, že k nejrychlejšímu oteplování docházelo těsně u povrchu Země. Tento nesoulad v "otisku prstů" mezi klimatickými modely a pozorováními je silným argumentem pro tvrzení, že existující klimatické modely ovládané skleníkovým jevem popisují atmosféru chybně.

Ale od pana profesora byste se o této "nepohodlné předpovědi" klimatických modelů nedozvěděli. Pan Lapin fakticky existenci tohoto grafu a závěru klimatických modelů popřel a zmínil svoje vlastní a chybné tvrzení, že trend oteplování v daném bodě roste jen s koncentrací CO2. A všichni čtenáři Psa, kteří nedokážou kliknout na odkaz výše nebo nemají Adobe Acrobat Reader, mu jeho mystifikaci mohou i spokojeně věřit.

Aktuální měřená data o klimatu

V předchozích odstavcích jsem rozebíral svůj chmurný dojem ze znalostí pana profesora o tom, jak fungují klimatické modely a jaké efekty je třeba započítat k předpovězení změn na různých místech a v různých dobách. Ovšem podobný dojem jsem měl i z jeho interpretace konkrétně měřených meteorologických dat. Uvedu čtyři příklady: trend globálních teplot od roku 2001, srovnání satelitů a pozemních stanic, momentální podmínky El Nino a aktuální plochu oceánského ledu.

V jisté chvíli pan Lapin souhlasil s tím, že od roku 1998 nedošlo k oteplování, protože rok 1998 byl neobvyklé teplý, primárně zásluhou "El Nina 20. století", tedy nejsilnější kdy pozorované epizody El Nino, hydrometeorologického jevu, při němž je Tichý oceán v oblasti rovníku teplejší než obvykle, čímž také zvyšuje globální teplotu. S touto větou jsem souhlasil. Jinak tomu bylo s větou další, konkrétně s jeho výrokem, že "kdybychom počítali trend jen od roku 2001, tak samozřejmě dostaneme opět oteplování".

Vysvětlil jsem, že tato věta je napůl nepravdivá. Existuje několik týmů, které měří globální teplotu: UAH MSU a RSS MSU tak činí s pomocí satelitů, zatímco HadCRUT3 a GISS staví na pozemních stanicích. Satelitní týmy ukazují, že trend byl ochlazující i od roku 2001. Kupříkladu z dat UAH MSU plyne ochlazovací trend mezi lednem 2001 a květnem 2009 o 1,34 °C za století, což je rychlejší trend ochlazování, než byl trend oteplování pozorovaný za 20. století: jedno kliknutí a přímočarý výpočet stačí k ověření tohoto faktu. Zdálo se mi, že si pan profesor byl těchto faktů vědom, pouze je chtěl zamlčet.

Takže odpověděl tak, že se satelitům nedá věřit a že pozemní stanice jsou spolehlivější. Řekl jsem, že pozemní stanice dokážou opravdu přesněji změřit teplotu na daném místě, ale teplota na daném místě je velmi odlišná od teploty globální. Všechny městské stanice vykazují trend oteplování způsobený rostoucím teplem z městské zástavby (tzv. urban heat islands). Navíc detailní analýzy vedené Anthony Wattsem (a tisíci dobrovolníků) ukázaly, že stovky stanic v USA a jinde stojí v těsné blízkosti větracích šachet, nově vylitého asfaltu a dokonce grilů, a proto jsou data z těchto stanic (při troše nadsázky) dobrou mírou toho, jak rádi mají jejich správci pikniky a steaky - spíše než mírou globálního oteplování.

Pan Lapin si těchto nálezů byl vědom, ale opáčil, že globální teploty podle "pozemních měření" ve skutečnosti nepocházejí ze všech těchto stanic, ale pouze ze stovky velmi kvalitních a vybraných stanic. To jednak není pravda, ale i kdyby to pravda byla, tak to je opět velký problém, protože stovka stanic po světě nestačí na reprezentativní pokrytí celého povrchu zeměkoule. V tomto ohledu jsou satelitní měření téměř perfektní. Navíc vynikají v měření teploty právě v těch oblastech atmosféry, kde má být podle skleníkové hypotézy oteplování nejrychlejší. Podle satelitů je právě tam ale oteplování téměř 10x pomalejší, než by plynulo z některých tvrzení IPCC - asi jen 0,5 °C za století podle satelitů místo 5 °C za století podle projekcí IPCC.

Pan profesor říkal chybné věci i o stavu oceánů a oceánského ledu. Relativně chladnější teploty v současnosti vysvětlil tím, že probíhá La Nina. Opravil jsem ho, že už několik měsíců probíhají neutrální podmínky ENSO a že momentální oceánské teplotní indexy jsou opět ve stavu El Nino, ze kterého se zatím nestala nová epizoda. Neuznal to. Přitom čtenářům opět stačí jedno kliknutí, aby si jednoduše zkontrolovali, že můj výrok byl správný, zatímco výrok pana Lapina nebyl.

Můžete kliknout na mapy NOAA a uvidíte oranžovou oblast na rovníku západně od Jižní Ameriky. Ta signalizuje oceán teplejší, než je běžné pro toto období, čili podmínky El Nino. Před půl rokem tam byla barva modrá, signalizující jev La Nina. Můžete také kliknout na "status" a dostat se až k PDF souboru s týdenní zprávou o jevu El Nino. Tu NOAA vydává každé pondělí. V té poslední se na straně 3/30 dočtete, že povrchové teploty oceánu jsou v té oblasti již pozitivní a že se během následujících dvou měsíců očekává přechod z ENSO-neutrálních podmínek do režimu El Nino. To potvrzují i čísla na straně 5/30: jsou 0,6, 0,7, 0,8, 0,9: všechna jsou nad +0,5 °C, tedy nad práhem, který definuje El Nino podmínky (a pod +0,5 nebyly ani o týden dříve, kdy se uskutečnila debata). Navzdory začínajícímu El Nino jsou globální teploty viditelně nižší než v roce 1998 nebo 2005.

Podobné neshody panovaly i ohledně dalších konkrétních dat, například dat týkajících se plovoucího ledu v oceánech. Například jeden z obrázků pod předchozím odkazem ukazuje globální plochu oceánského ledu. V horní části obrázku je modře znázorněna plocha samotná, která složitě závisí na roční době, a to v milionech čtverečních kilometrů, zatímco v dolní části je červeně znázorněna anomálie, tedy odchylka od průměru naměřeného pro stejné období v roce za předchozí léta.

Můžete vpravo dole vidět, že momentální plocha globálního ledu je navzdory stovkám katastrofických zpráv o tajícím ledu fakticky lehounce nad průměrem pro druhou polovinu června. V druhé půli června 2009 bylo více ledu plovoucího v oceánu než v druhé půli června průměrného roku od roku 1979, kdy tato přesná měření začala. Můžete vidět, že úbytek na podzim 2007 byl v podstatě výjimkou (způsobenou speciální konfigurací větrů v Arktidě). Nynější anomálie blízká k nule znamená, že negativní anomálie z Arktidy, kde "chybí" asi 1 milion čtverečních kilometrů, je více než kompenzována "přebývajícím" ledem v okolí Antarktidy.

Pan Lapin se nejprve snažil tvrdit, že i teď je celková anomálie asi minus 3 miliony km^2 (místo plus něco málo!), ale po chvíli trochu zmoudřel. Opravdu jen trochu, protože jsme se dozvěděli, že chování ledu na severní polokouli nám říká všechno o globální teplotě (katastrofa za dveřmi!), zatímco chování (tedy růst) ledu na jižní polokouli je jen místním hydrometeorologickým jevem způsobeným cirkulací oceánu a hodným posměchu. Tato poznámka, podle které se obě polokoule řídí odlišnými přírodními zákony, a to právě tak, aby se to panu Lapinovi hodilo do krámu, byla natolik trapná a absurdní, že jsem ji nepoctil jakoukoliv odpovědí. Je o to více absurdní, že cirkulace oceánu je v okolí Antarktidy mnohem obtížnější než v Severním ledovém oceánu (a nikoliv naopak, jak tvrdí pan Lapin) jednoduše proto, že kolem jižního pólu se rozkládá jeden ze světadílů.

Shrnutí

V průběhu debaty jsem byl překvapen množstvím zcela základních, očividných a lehce prokazatelných skutečností, s nimiž můj soupeř v debatě přesto nesouhlasil. Jak tomu většinou bývá, v žádném z příkladů jsem nedokázal s naprostou jistotou určit, zda pan profesor Lapin uvádí evidentně chybné údaje důsledkem neznalosti, nebo zda posluchače navádí.

Je možné, že jde o kombinaci obou jevů. Katastrofičtí klimatologové a jejich hlásné trouby v médiích se naučili tak věrohodně přehánět a obelhávat, že už si to možná ani sami neuvědomují, když říkají věci, které nejsou pravdivé. Stejně tak si možná neuvědomují, když evidentně vybírají pouze data, která se jim hodí: například pan Lapin nabídl srdceryvné úvahy o lidech zahubených vedry, ale jaksi nezmínil, že množství lidí, kteří umrznou, je ve skutečnosti mnohem vyšší, a že by tedy zvýšení teploty vedlo k omezení množství úmrtí zaviněných extrémním počasím.

Závěrem chci tedy říct, že je normální, když média píší o vědě víceméně neutrální věci, a pokud jsou chybné, tak ty chyby a zkreslení jdou na obě strany a v průměru se vykrátí: média většinou nemají žádný univerzální zájem "tlačit" vědeckou realitu na jednu stranu nebo na druhou, protože je jim v průměru vědecká pravda vlastně lhostejná. Ale v případě debaty o oteplování je tomu úplně jinak. Byl bych rád, aby se čtenáři zamysleli nad tím, zda jim sdělovací prostředky nabízejí skutečný obraz reality a vědeckého výzkumu, a aby si určitá tvrzení zkusili nezávisle ověřit, místo aby se spoléhali na slepou víru. Já s tímto auditem klimatologie začal asi před 5 lety a za toto období se ukázalo, že propast mezi realitou klimatu na jedné straně a tím, co se o klimatu píše na druhé straně, je větší, než jsem si tehdy dokázal představit.

V "boji proti klimatickým změnám" jde dnes bohužel o bilion dolarů ročně - o celý navrhovaný nový sektor šedé (tedy "zelené") ekonomiky - a to je tak velká suma, že i její malá část bohužel dokáže pohřbít poctivost a objektivitu naprosté většiny lidí.

Blog Luboše Lumo Motla
Luboš Motl

Pridávam sa teraz ku Greenovi, celý záznam z diskusie Prof. Lapina a Dr. Motla môžete vidieť a vypočuť si na linkoch:
http://www.infonet.tv/video.php?id=32792, http://www.infonet.tv/video.php?id=32793,
http://www.infonet.tv/video.php?id=32794, http://www.infonet.tv/video.php?id=32795,
http://www.infonet.tv/video.php?id=32796, http://www.infonet.tv/video.php?id=32797,
http://www.infonet.tv/video.php?id=32798
Po vypočutí celej diskusie mám iba jeden záver Dr. Motl nie psychicky celkom v poriadku.