Zápis z kroniky obce Větřkovice (nikde nekopírovat)

LEDEN (V lednu za pec si sednu)
Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější.
Lednový déšť mokří role a hnojí svaté pole.
Když v lednu deště lijí, to má sedlá, po naději.
V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to.
Když v lednu včelky vyletují, to nedobrý rok ohlašují.
Když v lednu prší a málo sněží, z polí, luk i zahrad se málo těží.
Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší.
V lednu silný led, v květnu hojný med.
Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.
Leden červenci se rovná.
Leden jasný, roček krásný.
Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu.
Když Makary (2. I.) pohodný, zato září bude chladný.
Svatá Ida (4. I.) ta dne přidá.
Na Tři krále (6. I.) zima stále.
Na Tři krále do života sáhu dále.
Na Tři krále mnoho hvězd, mnoho kobzoli.
Na Nový rok o kuří krok, na Tři krále o krok dále.
Na sv. Severina (8. I.) věší se maso do komína.
Na sv. Melichara o hnízdo se kura (slepice) stará.
Lepší vlka v sněhu v březnu, než sedláka s pluhem v lednu.
Na sv. Priska pod saněmi píská.
Svatý Virgil z ledu mosta zřídil, a když nezřídil, to je břídil.
Na svatého Pavla (25. I.) pohoda, jistá zboží úroda, a když sníh neb déšť, to pro hospodáře zlá zvěst.
O svatém Fabiánu a Šebastiánu (20. I.) nabírají stromy šťávu.
Svatá Anežka (21. I.) když laskavá, vypustí z ruky skřivana.
Svatá Anežka kape ze stříšky, sedláče schovej zhryzky.
Na Pavla obracení (25. I.) též zima se promění, buď popustí aneb zhustí.
Svatý Petr z Noly (31. I.) přiostřuje štoly.
S lednem rok starý s novým se stýká, kdo v starém nepracoval, ten v novém ať nenaříká.
Masopustní tance, kapes i zdraví šarvance.


ÚNOR (Sněhový únor sílí úhor)
Když v únoru mušky lítajú, to v marcu robky v ruce chuchajú.
Když v únoře mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.
Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.
Chodí únor ostro kutý, táže se chlapů, mají-li dobré buty.
Na Hromnice vrch zimnice, půl hrotice, půl krajíce, půl sanice i půl svíce.
Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.
Když na Hromnice (2. II.) taje, hotuj sedláče saně.
Když na Hromnice se střech teče, zima dlouho se povleče.
Když na Hromnice slunce svítí, budou dlouhé niti.
Na Hromnice jezevec z jámy, po Hromnicích do ní.
Na Hromnice husa po vodě, na Velikonoce po ledě.
Na Hromnice kalužky, ukázka na jablka a hrušky.
Praví svatý Blažej (3. II.): Hospodyňko, dbej, dobytečku dej, na čeleď se nespuštěj, ale sama dohlížej!
Na svatého Blažeje sluníčko ohřeje.
O světici Věři (4. II.) dodírá se peří. (končí dračky peří.)
Na svatou Dorotu (6. II.) rádo teče do botu, a na svatého Matěje do závěje naleje.
Po svaté Dorotě uschne prádlo na plotě.
Svatý Radko (7. II.) na poli hladko.
Svatá Apolenka (9. II.) čítá dříví na polenka.
Svatá Háta na sníh bohatá.
Svatá Háta rozpušťa zvířata.
Na svatou Agatu strkej věchtě za latu.
Na svatého Velentínka (14. II.) sej přísadu do záhonka.
Svatý Valentínek jara tatínek.
Svatého Matěje (24. II.) vesny naděje.
Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, to ji obohatí.
Na svatého Matěje dobrý sev přísady.
Když svatý Matěj led neroztopí, budou v ruce chuchať chlapi.
Jako na Romana (28. II.) je, taková brambor naděje.
Svatý Roman kobzoli zeman.
Jaké ostatky (koncem masopustu), takové i velikonoční svátky.
Jak ostatky, tak ostatky, poskočte si, staré matky !


BŘEZEN (Březen, za kamna vlezem)
Co mařec vyludí, to april usmudí.
Adventní sníh, dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
Jaký les březen najde, takový opustí.
Březen bez vody -- duben bez trávy.
Každá mlha v březnu promění se v déšť za sto dnů.
Suchý mařec (březen), mokrý máj, obilíčko jako háj.
Když v březnu dešťů mnoho, neúroda z toho.
Radoval se stařec, když minul mařec, radoval se v háju -- umřel v máju.
Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
V březnu prach jako stříbro, zlato, sníh jed na obilí za to.
V březnu stár -- bojí se már.
V březnu sedlák stromy ořezuje, buty ještě nevyzuje.
Závěj svaté Albíny (1. III.) zaplavuje doliny.
Svatá Andriána (4. III.) nedá spáti z rána.
Na svatého Bedřicha (6. III.) slunko teplem zadýchá.
Na svatého Tumka (7. III.) je dobrá každá plunka.
Na svatého Františka (9. III.) déšť -- neurodí se brambory.
Na 40 mučedníků (10. III.) můžeš seti hrách i viku.
Kdo seje hrách v hrncu, sej ho v marcu.
Na svatého Řehoře (12. III.) ledy plují do moře, vlaštovičky od moře.
Svině prosila hospodaře: chovej ty mě do Řehoře a po Řehořu - to už si pomožu.
Svatý Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodu.
Svatý Josef dříví štípe a Panna Maria zatopí.
Jaký den svatého Josefa, takový celý rok.
Mráz po svatém Josefu neuškodí květu.
Svatý Josef vítr z Moravy -- bude hodně trávy a když z polské strany, bude zrní i slámy.
Když na Kazimíra (22. III.) pohody, to bude na kobzole úroda.
Na Zvěstování Panny Marie (25. III.) začíná kvést lilie a fialinka se rozvije.
Když noc na Matičku jasno, bude úroda a krásno.
Jaro zvěstuje Zvěstování, přesto zimu ještě nezahání.
Jasno na Panny Marie splachuje mlhy marcové.


DUBEN (Přišel duben, zbytky vymetem z humen)
První duben, nešťastný den (běsil se Jidáš).
Bouřka dubnová, dobrá novina.
Duben Pleten, přeplítá trochu zimy, trochu léta.
Duben, april popleten, mráz si chystá na květen.
Duben chladný, deštivý, úroda nás navštíví.
Dubnový sníh pole hnojí, déšť přináší požehnání.
Ať v dubnu sebelepší bývá, hůl ovčáka ještě zasněžívá.
Sníh dubnový jako mrva pohnojí.
Ozývá-li se v dubnu hrom, nebojí se mrazu strom.
Duben má půl listu květnu vydat.
Hrom v dubnu dobrá novina, mráz květu víc nepostíná.
Když na Velký Pátek rosa, zasej, Slezáčku, ovsa.
Na svatého Františka (2. IV.) přilétá pliska (konipásek bílý).
Déšť do Božího hrobu -- bude bída o vodu.
Pomine Isidora (4. IV.), pomine i sever.
Svatého Vojtěcha, kobylí potěcha.
Na svatého Vojtěcha (23. IV.) v polích kvete potěcha.
Svatý Jiří (24. IV.) ozimy měří.
Hřmí-li před Jiřím, bude sníh po nim.
Jak dluho před Jiřím žáby vrčo -- tak dluho po nim mlčo.
Mráz neuškodí, co po Jiřím chodí.
Na světici Stázičku (15. IV.) kobzolky pod motyčku.
O svatém Anselmě (21. IV.) semeno do země.
Jak mráz uvidí Juru, popustí každú ďuru.
Na svatého Víta vlaštovka k nám zavítá.
Na svatého Marka (25. IV.) leže žába z jarka.
Svatého Marka deštivo, sedum týdnů blátivo.
Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.
Jaký duben, takový říjen.
Když na škaredu středu prší, housenky se rodí.
Panská láska a sníh dubnový za mnoho nestojí.
Sníh na škaredou středu, mnoho housenek v zelu.
Když před Jurou rosa, to před Michalem mráz.
Svatý Jura jede odmýkati pole, aby tráva rostla pro naše Tyrole (jména krav.)
Jarní setbu zapraš, oziminu zamaž.
Jak skoro hlohy kvetu, tak se raduj žitu.
Na mokrý duben -- suchý červen.
Dlouhé stopky jarních jiskerek (sedmikrásek), dlouhý len. Krátké stopky, pozdní sevy.


KVĚTEN (Mokrý máj, chleba hojnost.)
V máji budem v háji.
Přišel máj, přec dobytku daj.
Svatba v máji volá máry.
Jestli v máji neprší, to červen převrší.
Déšť prvního máje -- rok neúrodný.
Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek.
Na Filipa-Jakuba (1. V.) kravička si naškubá (trávy).
V květnu vrtël dešťa, hrstka bláta.
Na prvního mája déšť, to zlá zvěst.
Prvního mája mráz, to obilí plný klas.
Třešňový květ Filipa Jakuba -- červencová žniva.
Déšť svatého Floriána (4. V.) je ohňová rána. (Zde je zřejmá pověra. Poznámka kronikáře.)
Na svatého Stanislava (7. V.) ve stodole pusto, v poli sláva.
Na svatého Stanislava napase se kůň i kráva.
Len setý na Stanislava naroste jak láva.
Na Isidora oráče (10. V.) ptáče si rádo poskáče.
V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá.
Prší-li na Nebevstoupení, drahé koňské prdění. (oves se neurodí.)
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
Pankrác, Servác, Bonifác (12., 13., 14. V.) pro sadaře zlí chlapci.
Svatá Žofie (15. V.) klasy rozvije.
Déšť svaté Žofie švestky ubije a je mnoho kozáků.
Po Julii světici požni bujnou pšenici.
Svatý Urban (25. V.), léta pán.
Na svatého Urbana v poli zpívá Zuzana.
Na Urbanův den, pospěš seti len.
Pohoda na Urbana, pro sedláka vyhraná.
Roj, který se v máju rodí, za plnou fůru sena stojí, ale o svatém Janě (24. V.) ani vodu ve džbaně.
V květnu nemá pastýřovi hůl oschnout.
Déšť májový jak uplakané dítě, poprosí, popláče a nepláče více.
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Májové hřmoty působí trampoty.
Kde máj (stojí), tam děvče na vydaj (nevěsta).
Aj, aj, pan máj -- teplý, ale hladový.
Májový kvítek z aprilové zahrádky -- říkají mu kopřiva.
Moc chroustů v máji -- dobrý rok.
Máj vlažný, pro stodůlky bažný.
Jak žába v máji kváče, obilé ze země skáče.
Nežeň se v máji, budeš hned v ráji! (Také pověra. Poznámka kronikáře.)


ČERVEN ( V červnu se ukáže, co nám Pán Bůh dá na daře.)
Co červen nedá v klasu, červenec nenadžene v klasu.
Když máj vláhy nedá, červen se předá.
Pohoda na Nikodéma (1. VI.) čtyři týdny ještě zima.
Jaký den Medard (8. VI.) zasvětí, také budou senoseči.
Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdni.
Na svatého Antonína (13. VI.) jahoda se začervená.
Den Božího Těla pěkný čas, těžký a bezpečný klas.
Když na Boží Tělo vítr fučí, to se tkalci radovali, měli dobrý obchod.
Pohoda na svatého Víta (15. VI.) to dobrota na žita.
Na svatého Víta na jednom konci se stmívá, na druhém svítá.
Pohoda od sv. Víta do sv. Jana pro obilí je vyhrána.
Na svatého Víta zazři do žita, co tam uvidíš, to sklidíš.
Na svatého Víta kouří se ze žita (kvete).
Déšť o svatém Vítu škodí ječmenu i žitu.
Svatý Vít mléko chyt - svatý Jan, mléko tam !
Čím dříve před svatým Janem hřiby rostou, tím dříve před vánocemi sněží.
Déšť svatého Jana Křtitele (24. VI.), nenasbíráš ořechů do věrtele.
Když se svatý Jan rozpláče, Matka Boží nezveselí, oba budou poplakávat do Uršuly.
Když kukačka po svatém Janu kuká, bude drahé žito.
Na Petra a Pavlíčka kvete každá travička.
Na svatého Petra-Pavla (29. VI.), když hrom tříská, hřiby do země zatiská.
Petr a Pavel chodí s nůší a kořeny suší.
S Pavlem Petr kořínky na trh.
Když kvete chrpa, za 4 neděle chop se srpa.
Když kvete koukol, za 6 týdnů s pšenicí do stodol.


ČERVENEC (Červenec žne žita a višně skýtá.)
V červenci žeňci do pole a včely z pole.
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
V červenci rojení nestojí za zvonění (při rojení se dříve zvonilo.)
Déšť na Navštívení Panny Marie (2. VII.) potrvá až do Zuzany (11. VII.)
Svatá Brigita kosy kuje do žita.
Milá svatá Serafína kořen pšence podetíná.
Když na Navštívení Matky Boží prší, to 40 dnů se střechy čurčí, 40 dní se voda vrší.
Svatý Prokop (4. VII.) kořen dokop a zelí okop.
Kolik žita doroste do Kiliána, tak dlouhá zůstane sláma.
Déšť 7mi bratrů (10. VII.) -- hnijí kobzole.
Svatá Markyta (13. VII.) velí: Okopat zelí!
Svatá Markyta lnu se chytá (pleje se len).
Svatá Markyta mouchy rozsypá.
Když na svatou Markytu prší, nebude ořechů.
Déšť na Rozeslání sv. apoštolů (14. VII.) -- bude draho.
Než uteče Magdalena (22. VII.), hleď na fůru dostat sena.
Na svatou Magdalenu pohoda, pro včely výhoda, a když slota, to lichota.
Prší-li v den svaté Magdaleny, obilí v stodolách se zazelení.
Svatý biskup Opolí (23. VII.), žence vodí do polí.
Na svatého Simforosa (23. VII.) řinčí v žitě ostrá kosa.
Jaký teplý svatý Jakub (25. VII.), tak studené vánoce.
Po svatém Jakubě každý na svém dlubě.
Po svatém Jakubě skřivan zpívá na hrudě.
Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněhu.
Na svatého Jakuba čeká mnoha huba.
Šťastný, kdo na Annu (26. VII.) namluví si pannu.
Na proroka Daniele (21. VII.) nalije též do mandele.
Svatá Anna motyčku, svatý Jakub hrotičku, spolem idu na kobzole.
Svatá Anna, chladno zrána.
Na svatého Jakuba (25. VII.) -- kobzoli pruba.
Svatý Jakub plete provázky k měchům.
Svatý Jakub větší na sníh věští.
Strništní klásek zadrhuje ptáčkům hlásek.
Vlnivé obilí -- sporé pecny.


SRPEN (Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.)
Co srpen neuvaří, to už září neusmaží.
V srpnu mlhy na výšinách, jistá voda a když v nížinách, to pohoda.
V srpnu první týden pohoda stálá, bude zima dlouho bílá. (Mokré léto na druhý rok.)
Z počátku-li srpen notně hřeje, zima budoucí se sněhem skvěje.
Srpen klasy klidí a zralé ovoce vidí.
Kdo hledí v srpnu chladu, natrpí v zimě dost hladu.
Od nouze,hladu trpení, nejlepší lékař srpen.
Svatý Kajetán (7. VIII.) je tady, odvezte mandelů řady.
Vavřinec (10. VIII.) ukazuje, jaký podzim nastupuje.
Na svatého Vavřince s kobzolami do hrnce, a jařina, ozimina schopná je do mlýna.
Vavřincův déšť, myší úroda.
Na svatého Vavřince oříšky jdou do věnce.
Svatý Vavřinec vyprázdnil polní hostinec.
Sucho na svatého Bartoloměje -- mrazné zimy naděje.
Pěkně na Vavřince a Bartoloměje -- šumného podzimku naděje.
Na svatého Bartoloměje dobrý sedlák žito seje.
Jak svatý Vavřinec se svatým Bartolomějem navaří, tak se jeseň podaří.
Když svatý Vavřinec nadchodí, poslední řepku seť se hodí.
Panny Marie Nanebevzetí (15. VIII.), hlávka do zelí vletí.
Světici Helence (18. VIII.) pletou ženci věnce. (Dožínky)
Svatý Timoteus (22. VIII.) hází snopy na vůz.
Když Bartoloměj (24. VIII.) nezaseje, nepokropí Idzi, to z obilí i ze žita se málo v poli vidí.
Svatý Bartoloměj létu hlavu zlomil.
Bartolomějské větry ovsy lámou.
Svatá Serafína (26. VIII.) poslední klásky sbírá.
Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.
Moc hub srpnových, moc vánic sněhových.
Když se urodí obilí stoklasa, má sedlák i chasa, když metelice, nemá ani slepice.


ZÁŘÍ (Touží-li září po rose, bude v říjnu bláto po ose.)
V září mnoho požárů bývá, proto v září obloha se rdívá.
Zářijová slota, hrstka deště, fůra bláta.
Kdo pracoval v létě, tomu poví září: Tlustá bude jeseň, těš se, hospodáři !
Pro ornici i osení výhoda, když na Iljiho (1. IX.) sluní pohoda.
Panny Marie narození (8. IX.) -- vlaštoviček rozloučení.
Svatý Iljí -- dívky bílí.
Na svatého Iljí k setí se připrav každý shnilý.
Na svatého Iljí jasno, je suchá jeseň, když prší, 40 dní střecha nevyschne.
Matka Boží -- hlávku složí (zelí).
Na svatý Kříž (14. IX.), ovce stříž.
Na svatého Filipa (13. IX.) ječmínek se oklípá.
Po svatém Matouši (21. IX.) čapku na uši.
Svatý Matouš chmel obírá a z úlů med podává.
Na svatého Matouše pohoda, vyschne v lese každá kláda.
Po svatém Matouši ovoce se okouší.
Na svatého Mořice (22. IX.) nesej pšenice, bude sama metlice.
Na svatou Tekli (23. IX.) zelíčko sekli.
Svatá Teklička maluje jablíčka.
Oziminu sej v košili a jařinu v kožichu, budeš mít na střichu (sýpce).
Podzim na strakaté kobyle jezdí.
Václav (28. IX.) tudy - pozdvihuje dluhy.
Když noc jasná na Michala (29. IX.), to zima nastoupí trvalá.
Špatný hospodář, co na sv. Michala koně hledá, aby z pole spěchal.
Jasný den na Michala -- urodí se obilí a dobrý masopust.
Svatý Michal se vším z polí spíchal.
Svatá Edita -- pilně podmítá.
Divoké husy svačinu odnáší a zimu přináší.
Padají-li žaludy pře Michalem, bude brzká zima.
Pískal si Michal a z pole spíchal.
Dlouhý kořen na ocúnu, dlouhá zima.


ŘÍJEN (Říjen a březen bývají rovní.)
Teplý říjen, studený listopad.
Po teplém září zle se říjen tváří.
Bouřka-li v říjnu třebas malá, sotva na to zima stálá.
V říjnu-li blýská, zima je blízká.
Mnoho dešťů v říjnu, mnoho větrů v prosinci.
Když listí pomalu opadá, tuhá zima bývá ráda.
Na svatého Placida (5. X.) slunce ohně nevydá.
Přešlo svaté Marcelíny, poseč podzimní jeteliny (strništní).
Na svatého Kalista (14. X.) ucpi včelín dočista.
Po svaté Tereze (15. X.) mráz po střechách leze.
Svatá Hedvika (15. X.) pole zamyká a medu do řepy naleje.
Svatá Hedvik posvícení odmyká a pole zamyká (ve Slezsku se slavilo posvícení.)
Svatý Havel (16. X.) stojí za to, jak bude příští léto.
O svatém Havle dobytek ve chlévě.
Na svatého Havla zelí nekružať (zhořkne). (Také pověra. Pozn. kronikáře)
Svatý Havel poslední jablko sházel.
Svatý Havel česnek sázel.
Na svatého Lukáše (18. X.) hojnost chleba i kaše.
Svatá Uršula a Kordula (21. X.) větry pohnula.
Svatá Uršula a Kordula = patronky větru.
Když na Uršulu a Kordulu větry dují, po celou zimu nás navštěvují.
Svatá Uršula perličky rozsula, ráno vstala, posbírala, ani jedné nenechala.
Když na Uršulu větr duje, tuhou zimu ohlašuje.
Pohoda na svatého Matouše (21. X.) štyry týdny se neruší.
Po Šimoně a Judy (28. X.) naděj se sněhu neb hrudy.


LISTOPAD (Když krtek v listopadu ryje, budou o vánocích komáři lítat)
Když stromy v listopadu kvetú, sahá zima k letu.
Jaký listopad, taký březen.
V listopadě hřmí, sedlák vesnou sní.
Když na Vše svaté mrazivo, to zima bude teplivo. A když déšť, to bude třeba za pec vlézt.
Jako na Vše svaté, tako měsíc po nich.
Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o sv. Martině o půl noci.
Na svatého Teodora (9. XI.) sedlák pilně pole orá.
Jižní vítr na Marina (11. XI.), to bude mírná zima.
Když svatý Martin sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet.
Na svatého Martina nejlepší je husina, pohleď na hruď i na kosti, jaká zima se přihostí
Jaký den svatého Martina, taková též bude zima.
Na svatého Josefata (14. XI.) lepší kožich, nežli vata.
Na svatého Otmara (16. XI.) nevidět komára.
Jaký den na Obětování Panny Marie (21. XI.), taková je celá zima.
Svatá Kateřina (25. XI.) peklo zamyká, nebe odmyká (čas adventní).
Svatá Kateřina, zakazuje pod smíchem a svatý Ondřej pod hříchem.
Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po vodě.
Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.
Ať Kateřina nebo kříže, když mrzne dobré tepli chýže.
Ať Kateřiny nebo Ondřeje, když mrzne, teplá chalupa jen ohřeje.
Přišel svatý Sever -- zbytky z pole neber.
Sníh svatého Ondřeje (30. XI.) oziminám nepřeje.
Svatý Ondřej tichý, nebude len lichý (řídký).
Svatého Ondřeje slzice naplní ovocem truhlice.
Svatý Kliment (23. XI.) zimu slibuje a svatý Petr (22. XI.) ji uceluje.


PROSINEC (Prosinec zemi zhrudí a jizbečky studí)
Mrazivý prosinec, mnoho sněhu, žíznivý roček bude v běhu.
Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.
Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.
Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný roček na to běží.
Tmavé vánoce, dojné krávy.
Světlé vánoce, tmavé stodoly.
Zelené vánoce, bílé velikonoce.
Na svatou Barborku (4. XII.) mráz -- schovej saně, připrav vůz.
Barbora zavaří, Sáva zasolí, Mikuláš skuje.
Po svaté Baruši, střez svůj nos i uši.
Svatá Barborka v bílém fěrtušku, bude hodně trávy.
Svatá Barbora mosty staví, Sáva břehy ostří a svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka.
Na svatou Barboru saně do domu.
Pravil svatý Toma: Všude dobře, nejlíp doma.
Když prosinec bystří, po vánocích jiskří.
Prosinec naleje a leden zavěje.
Jasno na Den štědrý (24. XII.), bude hrách tvrdý (neurodí se).
Mrazivé hody, časné vody, a když slota, nebude brzy bláta.
Svatá Lucie (13. XII.) noci upije a dne nepřidá.
Na svatého Hostivíta struhej špilky na jelita.
Svatá Albína (16. XII.), špek do komína.
Tvrdo a jasno na Štědrý den -- úroda tvrdého zboží a hrachu.
Do vánoc huj, od vánoc stůj nebo fuj.
Na vánoce mnoho hvězdiček, slepice nanesou mnoho vajíček.
Světlá koleda -- tmavá stodola.
Na mláďátka (28. XII.) mlha na Lysé Hoře, kobzole se neurodí a mladí lidé budou mřít (pověra).
Jasné vánoce, hojnost vína i ovoce.
Když mouchy na Vánoce na slunci si hrají. to chudí lidé hlady umírají.
Jak byl celý rok sama voda a bláto, na Silvestra napadne zlato.


PRANOSTIKA O BRAMBORÁCH
Když na Hod Boží vánoční (25. XII.) slunko vysvitne, urodí se kobzole.
Na tři krále mnoho hvězd, mnoho kobzolí.
Jako na svatého Romana je, taková brambor naděje.
Svatý Roman (28. II.), kobzolí pán.
Na svatého Františka (9. III.) déšť, pro brambory zlá zvěst.
Na světici Stázičku (15. IV.), kobzolky pod motyčku.
Déšť 7 bratrů (10. VII.), hnijí kobzole.
Na svatého Jakuba (25. VII.) kobzolí pruba.
Mnoho petrklíčů na jaře -- urodí se brambory.
Mnoho jiskerek na podzim mnoho bramborů.
Déšť na Marie Panny Nanebevzetí hnojí brambory.
Na Mláďátka mlha na Lysé Hoře, kobzole se neurodí.
Když omrznou kopřivy, omrznou brambory.
Když se na sněhu dělají kuličky (hrudky), urodí se brambory, a když důlky (rýhy), bude za 100 dnů povodeň.


PRANOSTIKA O TRÁVĚ
Svatého Josefa vítr z Moravy (jihozápadní) bude hojně trávy.
Kolik Filipa Jakuba kropek, tolik sena kopek.
Večerní rosy v máji hojně sena dají.
Když má svatá Barborka bílou zástěrku, bude hodně trávy. (tj.: když na den 4. prosince sněží, bude příští rok hodně trávy, bude rok spíše vlhký než suchý.)
Tráva se má séci před úplňkem měsíce, nikoli na nový neb v poslední čtvrti.
Kolik na lukách zjara krtinců, tolik sena babinců.


PRANOSTIKA O OVOCI
O svatém Fabiánu a Šebestiánu (20. I.) nabírají stromy šťávu.
Když v lednu málo sněží, ze zahrad se málo těží.
N Hromnice (2. II.) kalužky -- ukázka na jablka a hrušky.
Na svatého Tůmka (7. III.) je dobrá i plunka (pláňka).
Mráz o svatém Josefu (19. III.) neuškodí více květu.
Ozývá-li se v dubnu hrom, nebojí se mrazu více strom.
Duben má květnu půl listu vydat.
Hrom v dubnu dobrá novina, mráz květů více nepostíná.
Třešňový květ Filipa Jakuba (1. V.) -- červencová žniva.
Déšť svaté Žofie (15. V.) švestky ubije, květy zkozačí.
Pankrác, Servác, Bonifác (zmrzlí muži) pro sadaře zlí chlapci.
Na svatého Antonína (13. VI.) jahoda se začervená.
Déšť svatého Jana Křtitele (24. VI.), nepřipravuj na ořech věrtele.
Červenec žně obilí i žita a višně skýtá.
Srpen klasy klidí a zralé ovoce rád vidí.
Na svatého Vavřince (10. VIII.) oříšky jdou do věnce.
Září vínečko vaří.
Svatá Teklička (23. IX.) maluje jablíčka.
Svatý Havel (16. X.) poslední jablko sházel a štěpky sázel.
Na svatého Michala (29. 10.) každá plunka uzralá.
Když stromy v listopadě kvetou, sahá zima k létu.
Svatého Ondřeje (30. XI.) slzice naplní ovocem truhlice.
Adventní větry dují, rodu ovoce ohlašují.
Kvete-li strom ve dvou čtvrtích, není ovoce stálé.
Kdo si hledí stromků, má chválu potomků.
Na svatého Jana stětí nesmí se stromy ovocnými klátit nebo ovoce česat a větve klestit, nedaly by potom dlouho úrody.
Jasné vánoce -- hojnost ovoce.


PRAVIDLA, JIMIŽ SE ŘÍDÍ SLEZANÉ PŘI PĚSTOVÁNÍ OBILÍ
Nikdy nesej rád starý slezský hospodář "na dvou světlech" -- to jest, když současně je na obloze Slunce i Měsíc. (Je to sice zajímavý zvyk, ale zřejmě pověra.)
Když jde Měsíc k úplňku, seje se ve Slezsku dopoledne a když Měsíc ubývá, seje se odpoledne. Před setím dá hospodář koním hrst obilí, aby obilí nezesnětilo.
Mnoho žaludů na dubě radí hospodáři, aby nechal obilí v kadlubě, neprodával je, neboť příští rok se neurodí.
Ječmen se dobře urodí, jsou-li v zimě velké závěje. Když jsou na začátku zimy, urodí se ječmen včasně setý pozdě. Jará pšenice (žito) se má seti, když hrušky kvetou.
Naši předkové věřili i vlivu blesku na květ stromů a na květ obilnin. Proto neradi viděli, když se v době květu plodin a zvlášť ovocných stromů, pšenice a pohanky noční dobou blýskalo. Říkali, že blesk zarazí květ. Proto zavěšovali do pšenice a zvláště do pohanky na tyče sklo, aby stahovalo blesk. (Zase pověra. Poznámka kronikáře.)


POŘEKADLA O OBILÍ
Suchý mařec, mokrý máj, obilíčko jako háj.
Vítr na svatého Josefa (19. III.) z polské (východní) strany, urodí se hodně obilí i slámy.
Dočká-li se adventní sníh marcovho, nečekej, sedláčku, chleba režného.
Březnový sníh jed na obilí.
Když na Velký pátek rosa, přidej, Slezáčku, ovsa.
Jak skoro hlohy kvetou, tak skoro raduj se žitu.
Třešňový květ Filipa Jakuba (1. V.), červencová žniva.
Když kvete chrpa, za 4 neděle chop se srpa.
Když kvete koukol, za 6 týdnů s pšenicí do stodol.
Svatodušní déšť oklepá rež (polehá a špatně odkvétá.)
Božího Těla pěkný čas, těžký a bezpečný klas.
Pohoda na svatého Víta (15. VI.), to dobrota na žita.
Déšť o svatém Vítu škodí ječmenu i žitu.
Vlnivé obilí, sporé snopy a pecny.
Bartolomějské větry ovsy lámou.
Pohoda na Iljího (1. IX.), dobré ozimní zásevy.
Oziminy sej v košili a jiřinu v kožichu, budeš mívat na štrychu. (na sýpce)
Na podzim obilíčko zamaž a na vesno zapraš, vždy jen včas.
Sníh svatého Ondřeje (30. XI.), obilíčku nepřeje.
Na pěknou ozimičku nepřistavuj stoličku.
Mnoho ryb, mnoho zrn.
Mnoho bukvice, mnoho pšenice.
Mnoho jeřabin, přisej ozimin. (urodí se !)
Pohanku sej, když je mlhavo, bude v klasu plnou.
Starý hospodář nesmí mladému prozradit, že rež možno zasévat až do Matěje (24. II.), neboť mladý by se na to spoléhal a rež nezaséval.


PŘEDPOVĚĎ NEPŘÍZNIVÉHO POČASÍ
Podle chování drůbeže se soudí na nečas:
Když kury chodí po dešti a pilně sbírají potravu, pak bude delší dobu pršet.
Když kury chodí dlouho na večer a pořád sbírají potravu, bude příští den jistě pršet.
Když se kury krčí a hledají teplejší úkryt, bude studené počasí.
Když kohouti kokrhají více než obvykle a to odpoledne, bude nečas, déšť.
Také když kohout na hřadě aneb v neobvyklou dobu v noci zakokrhá, znamená to na delší dobu deštivé počasí.
Zpívá-li kohout na zemi, to se čas promění, zpívá-li na hřadě,jak bývalo, tak bude, praví se v průpovědi.
I jiní práci určují nečas. Když se vrabci sváří a v chomáčích perou, tehdy je blízko nečas.
Když se vrány a špačci houfují, sletují se ke vsi, také věští deště.
Když sýkorka je pilnější a přiletuje ke stavením, zvlášť na podzim, nastupuje jistě v blízku delší dobu nečas.

Podle zvířat zvlášť v létě se usuzuje déšť:
když dobytek se ohání a nechce se pást,
když pes žere trávu,
když žáby večer nadmíru kuňkají,
když mouchy sedají na kameny sluncem rozehřáté,
když sovy vyjí.
Když sovy vyjí zvláště na podzim večer, bude vbrzku sněžit.
Když vlaštovky lítají nízko u země, bude příští den nepohoda.

Počasí se také určuje podle větru, mraků, východu Slunce, Měsíce a hvězd.
Když jdou mraky od Syberie (Sibiře), bude delší dobu nečas.
Když je východ Slunce krvavý, bude tentýž den pršet.
Když je Slunce při východu mdlé aneb divoce vysvitne, to jest když zazáří neobvyklou červení, bude pršet.
Také když přijde vítr před východem Slunce do rosy, bude pršet.
Když Slunce zapadá za žlutošedý zával mraků, bude pršet. (Skutečnost - přichází fronta.)
Říká se, že Slunce táhne vodu.
Když duha pije na západě, budou delší dobu deště.
Když jsou kolem Měsíce kruhy (jasná kola), bude podle jejich velikosti déšť do třetího dne. (Též správné.)
Když je večer na obloze spousta hvězd, je také déšť jistý.
Když se vítr točí, bude jistý déšť. (Správné. Vítr přeskupuje vzduchové masy.)
Stejně ukazuje na déšť: když odpoledne vystoupí kupy mraků a nezmizí ani večer, nebo když se obloha za mírného větru potahuje drobnými beránkovitými mráčky. (Také správné. Poznámka kronikáře, který se zabývá meteorologií.)
Zvlhlé kameny ve sklepě, v síni, zvlhlá sůl svědčí též na déšť.
Nápadný úbytek vody ve studni svědčí na delší déšť nebo lijáky.
Přiblíží-li se hory a zmodrají-li, bude do dne pršet.
Zřídne-li vzduch a je-li slyšet z dálky pravidelně neslyšitelné zvuky zvonů aneb pískání lokomotiv. bude také pršet.


PŘEDPOVĚĎ PĚKNÉHO POČASÍ
Na pěkné počasí příštího dne usuzuje se dle těchto znaků:

Když kouř z komínů vystupuje večer rovně vzhůru,
když kury jsou včasně na hřadě a když z hřadu nesletují,
když vlaštovky létají vysoko,
když je východ Slunce provázen šedým nejasným obzorem a když po východu Slunce mlha padá k zemi,
když je v noci silná rosa,
když se na obloze vytvoří balvany mraků, ale večer zmizí (roztají),
když jsou noci jasné,
když komáři létají pozdě večer,
když po západu Slunce západ stříbrně jasný, bude rovněž pohoda delší dobu.
Rovněž když se po dešti na obloze objeví drobné mraky, bude opět pohoda.
Když se květy pampelišek jen na polovic svinou na noc.
Kupovité mraky, táhnoucí ve směru větru, zrána a na večer jasná obloha věští stálé, pěkné počasí.
Rovněž je-li večer silné oteplení vzduchu.


URČOVÁNÍ POČASÍ PRO DVANÁCT MĚSÍCŮ PŘÍŠTÍHO ROKU
Přijdeme-li ještě dnes k některému starému hospodáři, překvapí nás dvanáct kruhů na trámě pod povalem (stropem). To je tlakoměr, kalendář i meteorologická stanice našich předků na vesnicích. Je to celkem nesmysl, ale pro úplnost lidové pranostiky to zde kronikář uvádí, aby čtenáři této kroniky věděli, v co staří lidé také věřili.
Do dvanácti kruhů naši předkové znamenali počasí dvanácti dnů před Božím narozením a dalších dvanáct dnů po něm. Kruhy křídou na tmavém dřevěném trámu vyznačené jsou rozděleny na 4 díly, což znamená 4 čtvrti měsíce. Do těchto čtvrtí kruhu značí svislými čárkami počasí toho kterého dne. Den sv. Lucie značí leden, Nikasia únor, Irenea březen a tak konečně Adama a Evy prosinec. Prší-li na Lucii ráno, v poledne však Slunce svítí, odpoledne je pošmourno a večer jasno, bude tedy první týden v lednu deštivo se sněhem, druhý týden sucho, tedy mrznout, třetí týden sníh a opět pěkně. Je-li toho kterého dne pěkně, zůstanou kruhy prázdné, prší-li jsou vyčárkovány hustěji, je-li pošmourno, značí se čárkami řidšími takto:
První čtvrt měsíce bude mít jasné slunné počastí,
druhá mlhy, pošmourno,
třetí deštivé počasí a
čtvrtá opět pohodu.
Pro větší bezpečnost a jistotu opakuje se pozorování dalších dvanáct dnů od Božího narození 25. XII. do svátku Tří králů 6. I. Příslušné počasí označí se opět do těch dvanácti kruhů čárkami příčnými přes čárky svislé.
Naši předkové věřili těmto úkazům a podle toho rozvrhovali práce v polním hospodářství

No zajímavé pranosiky, ale každopádně bylo a i nyní jich je mnoho. Až moc na to, aby byla jistota, že většina vyjde.