Před vánocemi roku 1978 byla sněhová pokrývka (v nížinách do 5 až 10-ti cm) a teploty i přes den dosahovaly kolem nuly. Jak ale bývá zvykem, dochází kolem Vánoc a po nich k oblevě. Obleva bývá však s teplotou kolem 1 až 5°C, místy až 8°C. Pro toto období ale nastala obleva poměrně nezvykla silná. Teploty se dostaly na 10 až 14°C, ojediněle až na neuvěřitelných 15°C. Do toho převládalo silné JZ proudění s nárazy větru až 15 m/s.
Díky této oblevě slezl veškerý sníh a nastalo tzv. předjaří. Teploty byly opravdu nezvyklé i ve výšce a pokud bychom chtěli hledat alespoň °C, museli bychom do výšky 2500m.
Teplé a čilé jihozápadní proudění bylo provázeno postupem tlakové níže přímo do střední Evropy. Na severu Německa a více severněji se začalo tři dny před koncem roku tvořit výrazné frontální rozhraní. Ve střední troposféře byla velmi dobře patrná polární fronta, která procházela středem Evropy od západu k východu. Podél této fronty se v přízemních hladinách pohybovaly tlakové útvary. Situace tedy nijak zvláštní. Za běžných podmínek by rychle putující cyklóny proběhly střední Evropou a projevily se především srážkovou činností. Jenomže v tomto období bylo důležité, že se ze severního Atlantiku začal vsouvat směrem k Baltskému moři a dále na východ významný hřeben vyššího tlaku vzduchu, který poté dokonce vytvořil samostatnou a nestabilní tlakovou výši. Nad Grónskem a severozápadní částí Evropy v Atlantiku se už pár dní vyskytovala při zemi oblast vysokého tlaku vzduchu. Zejména nad Grónskem šlo o velmi mohutnou výši. Tento pás vyššího tlaku vzduchu vtahoval chladný vzduch z vyšších zeměpisných šířek i z vyšších atmosférických výšek a dobře spolupracoval s vyvíjející se oblastí nízkého tlaku vzduchu daleko nad severovýchodní Evropou, která procházela všemi výškovými vrstvami, výrazně se prohlubovala a přinášela od severu k jihu již tak už dost prochlazený arktický vzduch. Aktivita hřebenu vysokého tlaku přinášejícího mořský arktický vzduch spolu s hlubokou tlakovou níží ležící poněkud východněji a přinášející do jižnějších oblastí vzduch spíše kontinentálního původu způsobily příliv opravdu mrazivého počasí do střední Evropy. Tlaková výše nalézající se v tu dobu nad Skandinávií měla výrazný vliv na dočasné zpomalení rychlosti postupu tlakové níže nad střední Evropou. Tím tak umožnila postupné a výrazné zvětšování horizontálního teplotního gradientu v oblasti jižní Skandinávie a Dánska. Vzniklo tak výrazně frontální rozhraní, podél kterého byl mezi severní a jižní částí Německa patrný rozdíl teplot až 22°C.
29. prosince se rozhraní pohlo až do míst vzdálených necelých 300 km severně od ČR. Rozdíly mezi teplotami v ČR a teplotou např. v Postupimi dosáhly více jak 20°C. Odpoledne toho dne se fronta nalézala v ose Berlín - Brémy. Jižně od této linie vládlo jarní počasí s teplotami mezi 5 až 10°C a občasným slabým deštěm. Severně od ní ale zuřily sněhové a ledové bouře s teplotami mezi -10 až -15°C. V mrazivé části Německa byla paralyzována veškerá doprava, tvořily se metrové závěje sněhu. Při odstraňování katastrofální situace pomáhala armáda a prostřednictvím tanků odklízela automobily uvízlé ve sněhu ze silnic. Frontální rozhraní se díky oblasti nízkého tlaku vzduchu se středem nad střední Evropou tlačilo k jihu velice pomalu a nadále se díky přílivu arktického vzduchu severně od fronty udržovaly, popř. zvětšovaly rozdíly v teplotách. Den před Silvestrem bylo rozhraní jen o nějakých 150 km jižněji než předešlý den. Fronta se tedy k jihu posunovala rychlostí pouhých 5 km/h. Oproti rychle postupujícím studeným frontám v zimním období, které dosahují při postupu nezřídka i rychlosti 100 km/h, je to tedy podstatný rozdíl.
O Silvestra se již rozhraní o dalších 100 kilometrů jižněji začalo opírat o německou stranu Krušných hor. Jen v jižní polovině Německa stále vládly teploty nad 10°C. Ve středním Německu již vládl mráz s -15°C až -20°C. Tehdy byl kontrast v teplotách zřejmě největší. V teplé jižní oblasti vál spíše dosti čerstvý vítr s nárazy kolem 15-20 m/s, převážně ze západních směrů. Severně od fronty pak nabýval vítr téměř opačného směru, převážně severovýchodního směru. Jeho rychlost byla podobná, spíše ale nižší. Jiné to bylo na horách a ve vyšších polohách. Zde se rychlosti větru pohybovaly v nárazech okolo 30 m/s, v ojedinělých případech však vítr v Krušných horách dosáhl rychlostí až kolem 160 km/h, tedy 45 m/s. V souvislosti s tak rychlým ochlazením a bouřlivým větrem došlo ke katastrofálním škodám na lesních porostech, a to nejen v Krušných horách. Krušné hory již tak velmi poškozené oxidy síry produkovanými tepelnými elektrárnami dostaly poslední zásah. Co nestihly zničit komunistické pětiletky, to dovedlo k dokonalosti ničivé počasí. Škody způsobené v těchto dnech jsou patrné dodnes. Některé části lesů byly kompletně zničeny a zůstaly na jejich místech jen holiny. Na hřebenech Krušných hor se teploty před vlastním příchodem fronty pohybovaly nad bodem mrazu, po přechodu fronty se však propadly ojediněle až k arktickým -30°C.
Během nočních hodin na Silvestra se začala fronta pohybovat k jihu daleko rychleji. Příčinou byla změna cirkulace, proudění se začalo měnit až na severní a později dokonce severozápadní. To vedlo postupně k částečnému zmírnění mrazů. Již v noci těsně před půlnocí se studený vzduch začal přelévat přes Krušné hory do Čech. Tento přeliv musel být velmi rychlý, neboť došlo k ochlazování o více jak 3°C za hodinu. Zatímco před půlnocí vládly teploty v severních Čechách okolo 8°C nad nulou, v brzkých ranních hodinách se již propadaly až k -15°C. Také sněžilo, kromě vyšších poloh ale nikoliv významně.
Rychlejší postup fronty k jihu způsobil, že již tak vydatně nesněžilo. Během prvního dne nového roku se fronta posunula až k jihu Německa. Zejména před příchodem vlastní fronty v alpské oblasti byly na hřebenech Alp zaznamenány extrémně silné nárazy větru, v maximech okolo 200 km/h, tj. přibližně 65 m/s. Příčinou bylo samozřejmě orograficky podmíněné stlačení izobar před Alpami. Tlaková tendence v oblasti zaznamenala extrémní pokles. Za 3 hodiny klesl tlak vzduchu až o 9 hPa, což není obvyklé ani v letním období před příchodem bouřky. Došlo samozřejmě i k stlačování izoterem a tím tedy k další frontogenezi. Teploty na vrcholcích Alp klesly dokonce významně pod -30°C.
Zdroj: