27. 12. 2020 07:44
Ahoj, zajimava osobni vyznani. U me jde spis o jeden z konicku, bavi me hodne, ale nevenuju mu zdaleka tolik, jako rada jinych zde na foru, jsem vetsi lajdak
Zjevne mam ale zalibu v pocasi spojenou s dalsi veci, co me nesmirne bavi, s cestovanim. Zacalo to, kdyz me deda braval v 90' vsude mozne po CR, jelikoz mel "rezijku", prukazku byvaleho zamestnance CD a mohl cestovat vsude zadarmo a ja coby prcek taky, tak jsme jezdivali hodne spolu. Pro me nejlepe stravenej cas, lidi mam sice rad, ale nejsem az tak spolecenskej typ a nemam moc rad soutezeni (protoze nejsem dobrej), takze treba letni tabor nebo lyzak byl pro me utrpeni, ale vylet s dedou odmena - mam rad svuj klid a spis mensi znamou spolecnost. A behem tech vyletu jsem byl vzdycky fascinovan tim, jak na jinem miste muze byt uplne jinde nez u nas doma, pricemz je to misto treba i ve stejne nadmorske vysce a pomerne nedaleko. Navic se da rict, ze jsem vyrustal temer v lese, hodne casu jsem travil jako kluk v prirode a mam ji tak rad a samozrejme jsem si vsimal, jak se s menicim se pocasim/podnebim meni, coz delam dodnes.
Nejvic me to asi chytlo na konci zakladky, kdy jsme s kamosema jezdili posledni 2 roky pravidelne do skoly na kole (cca 6km pres les), to jsem sledoval hodne, Zakopcanik samozrejme, ranni Studio 6 CT1... Bourky me taky vzdy fascinovaly, ale mam z nich velkej respekt, treba na Slovensku jsem jim byl nechtene nekolikrat hodne nablizku, tak je spis sleduju z bezpeci a pokud jsem zrovna venku a prijde, tak zodpovedne a nervozne cekam na konec. Nejvic me ale bere jako asi vetsinu zima, da se rict, ze od chvile, kdy jsem se s dedou vratil zacatkem brezna z Jeseniku (cca 8 roku mi bylo), kde panovala jeste drsna zima, domu, kde jiz prselo a bylo citit predjari. Proc? Nebo potom pozdeji, kdyz jsme meli jet v lednu na hory (v te nasi mensi "venkovske" skupince) a vubec nebyl snih. Zacal jsem zkoumat, jakto, ze neni v lednu snih ani na horach a uplne me nakoplo, kdyz potom behem naseho pobytu na Benecku v Krkonosich napadlo za 3 dny pres pul metru z puvodne holych strani. Takze jsem zacal vic cist, hlavne historii (moje dalsi zaliba), oscilace apod. v mapach a ENS se ovsem porad moc nevyznam, nevidim tam ty souvislosti a i kdyz me matika sla a stale ji denne pouzivam, na toto uz nemam. Na konci zakladky a na stredni jsem taky nejvic zapisoval, mel jsem tabulku v Excelu
Potom uz ale pribyvalo i jinych zalib, do toho vejska, nejaka ta prace, uz jsem si na to zkratka nenasel cas. A od jiste doby taky nemam nejake trvale bydliste, coz dela nejvic. Verim, ze pokud bych na jednom miste setrval delsi dobu (= nekolik let), k zapisovani se vratim, ale stejne by tam byly vypadky, protoze bych zkratka nekam odjel a automatizace se zatim nezdarila.
I tak ale zaliba trva, at uz ucasti na tomto foru, pozorovanim lampy, o cemz jiz bylo napsano mnohe, sledovanim web kamer celkove webu, ctenim odbornejsich clanku, nebo treba ve spojeni s cestovanim. Pokazdy, kdyz se nekam chystam, prohlednu si krome map s vrstevnicemi i predpokladane pocasi a zjistim si pokud mozno i neco o tamnim podnebi. Pokazdy. Dokonce si nekdy i destinace podle podnebi vybiram - treba proto jsem jeste nebyl v Egypte, nelaka me krome prostredi ani sucho + vedro, nelaka me proto ani moc Australie, i kdyz se i k temhle destinacim dopracovavam a najdou se i vyjimky, kdy to kousnu, protoze me vic zajima to misto samotne (Latinska Amerika, V Asie, Maroko...). Ale napriklad z rozpaleneho cervencoveho Chorvatska s rodici jsem chtel vzdycky zpatky k nam "do normalu". Me na Chorvatsku vzdy nejvic bavila ta cesta, tzn. prujezd Alpami, kde byl k videni i v lete snih a potom zmena krajiny, stromu atd. ve Stredomorskou
Tyto veci me ostatne bavi dodnes, treba Latinska Amerika (ale i V Asie, Zeland) na ty promeny byla uzasna.
I destinaci pred pobytem v Kanade jsem opravdu dlouho zvazoval a nakonec po dohode s kamosem to bylo Toronto (ja chtel spis Calgary), krome krajiny i trosku zklamani z klimatu, ale ono mi to pak paradoxne vynahradilo vic nez dost. Jedine tam jsem mimo hory, ve meste, zazil pod -20C, kdy i foceni jezera "bolelo" a McDonalds predstavoval jedinou zachranu
A od ledna do brezna prakticky nonstop mraz. Leto temer bez tropickeho dne, vanici na Velikonoce po pulce dubna, nadherny barevny podzim... A umoznilo mi i pak vic cestovat a poznavat (nejen) pocasi v jinych koutech sveta, jelikoz jsem mel moznost potkat tam lidi opravdu z celeho sveta. Jsem opravdu stastny za tuto prilezitost. A stale je co objevovat, tak jen doufam, ze to zase brzy pujde normalne a casem se zrejme vratim i zpet "ke korenum" a budu na stara kolena zapisovat teploty nekde v nasi kotline.