Mneji, asi jako bych já dostal přednášku, kdybych se tobě divil, co vidíš furt na tom tenise, tak dostaneš i ty přednášku o palmách! Jsi rád?
...a odpověděl bych ti i detailněji, protože krom pěstování palem, za nima i cestuju a píšu články
, tak se pokusím to zkrotit na nejméně nudné minimum a vyberu ty nejdůležitější body, které úzce souvisí s počasím.
To že máš palmy 15 let a že ještě nechcíply pod tvým velením neznamená, že se jim daří.. jen prostě nechcíply, ale přizpůsobily se tvému tempu a podmínkám, který musí ustát. A to je i celá problematika. Pokud se vysadí palma na místo, kde není spodní voda ani žádná závlaha, a je to druh, který má omezený možnosti v hledání vody (existuje 200 rodů a přes 3000 druhů palem, každá má své jméno, vyžaduje jiné podmínky a má svá specifika) velice brzy to palmě poznáš, tedy ty ne, předpokládám, že pro tebe je to ten typ roští co se musí občas zalejt a na zimu zatáhnout domu
. Já to poznám, rostlina má málo listů, moc jich neudrží, jsou menší a přestane se vyvíjet. A tak pokud máte třeba nějaký datlovníky v nádobě, tak po 15 letech v malé nádobě, s málem vody, bez výživy, budou velké kolem 1,5 m. Stejně stará rostlina volně v zemi, s dostatkem vody by měla ale 4 metry na výšku a kmen vysoký 1,5m, obvod kmene u 15 leté palmy většinou přesahuje 2,5 m. U druhů s vějířovitými listy jako je Trachycarpus nebo Chamaerops, které jsou 2 a 3 nejpěstovanějšími palmami v nádobě, jsou protýrané roky v nádobě ještě znatelnější, ale jak říkam, pro lajka kterýho to netankuje, je to pořád palma a nevidí rozdíl. V mých očích je ten rozdíl tak zásadní, že na tom mam postavenou i svojí kariéru palmaře
.
V tý tvý slavný itálii, kterou rád srovnáváš se svými palmami v nádobě, by bylo taky fajn se držet dat. Přímořské oblasti jsou ročně ovíjené úhrny, které běžně v Česku spadnou na vrcholku Krkonoš, čiže zde problém nevidím, navíc pískové podloží přímořských oblastí dovoluje palmám přirozeně prokořenit velmi hluboko a subtropickým druhům typu Phoenix se zde daří i v době měsíců trvajícího sucha. Popřípadě subtropické "nížiny" (300-500 m n.m.) kolem Laga Maggiore, Lugana a Coma, mají roční úhrny od 1300 do 2500 mm ročně, což zdejším palmám ani NESTAČÍ, ale díky kamenitému podloží si v době letních veder pro tu vodu sáhnou. Oblast kolem Gardy je na tom srážkově hůř, poslední roky tam bylo i destruktivní sucho, ale pořád se tam bavíme o ročních úhrnech kolem 700 mm, což je takový minimum, aby subtropické dřeviny přežívaly i prosperovaly.
Na vzhledu palem je to znát tak, že si to ty nedokážeš představit, například pravý břeh Lago di garda, kde je srážek méně, jsou palmy rodu Trachycarpus chudší, mají tenčí kmeny, menší rozpětí korun, ty kusy co rostou blíž skalám, jsou vyloženě nehezké, žluté, koruna listů se dá obejmout..
A teď když to překroutim k palmám v ČR, díky na živiny bohatým půdám, teplému dlouhému létu a zimování, se tu palmám daří skvěle. Moje palmy rodu Trachycarpus, mají rozpětí koruny kolem 3 metrů, což je velikost menšího auta. Jaký rozdíl oproti italským kusům, kterým dáš korunu listů do igelitky. A to jen a díky vodě navíc. Ale má to jeden háček, my nemáme skalnaté podloží, kde by se zdržovala voda, nemáme ani písky, dokonce ani kamení, máme zhruba 70 cm hnědozemě a pod tím je neprokořenitelný jíl. A pokud proschne profil půdy i s našim podložím, tak ne jen že naše stromy a naše vegetace nemá kde brát, nemají kde brát ani palmy.
Rád připomínám, třeba největší milníky u pěstování palem, kdy je často skloňovaný rod Washingtonia, jako pouštní druh (typické palmy pro ulice v LA). Ano opravdu pochází z údolí Baja California, ale má to jaksi háček, oba dva druhy rostou výhradně u koryt řek, dokonce ty nejznámější kusy, matečnice všech dnešních kusů po celém světe, rostou celoročně ponořené ve vodě
. Nenajdete je dál, než tak, aby si kořeny dosáhly k řece. A tak je to se všema "pouštníma" palmama, bez vody to nejde, ale ty subtropické druhy mají tu kouzelnou moc, že krom desítky metrů dlouhých kořenů, co si umí hledat vodu (v kamení a písku, ne v suchým jílu!) se umí uskromnit, což je případ palem v LA, i tvých palem v nádobě.
A já nepěstuju palmy, abych s nima živořil, ale chci u nich rozvinout plně jejich potenciál, třeba i lepší, než jim dovolují podmínky v domovině.
Mimochodem, když už jsme u těch palem, minulý týden jsme se vrátili opět z Itálie, tentokrát právě oblast Gardy a díky teplejším zimám se zde začalo dařit palmovýmu škůdci-můře, která klade do palem larvy, co se vyžerou až na 8 cm veliké otesánky, a vyžírají je zevnitř. Oblast Gardy, zasáhla vyloženě palmová katastrofa (započala již v roce 2020), ve městě Arco, podle našich pozorování padlo jen letos 60% veškeré palmové populace rodu Trachycarpus
a můra se každý rok dostává severněji. Nejohroženější jsou oblasti Ticino, Bolzano, Merano. V těchto oblastech jsou vzácné zahrady nebo botanické zahrady se sbírkama palem, psal jsem si na to téma s botackou zahradou v Meranu, kde se obávají toho, co se stalo letos v Arcu. Je to počátek hodně velké a nehezké palmové katastrofy v těchto oblastech. Proti můře neexistuje žádné zaručené opatření.
S počasím to souvisí tak, že mohou za to čím dál delší léta a absence zimních mrazíků.